Ráno se do růžova vyspalí probouzíme do deštivého dne. Měl jsem na dnešek naplánovanou hezkou 10 km túru k jezeru Tornaly, ale v tom dešti, který venku panuje to na nějaké procházení se po horách nevypadá. Ještě na mobilech zjišťujeme, jestli se situace v průběhu dne nezlepší, ale všechny předpovědi počasí ukazují celodenní déšť. A tak se ještě chvíli povalujeme v posteli, než se konečně vydáváme na snídani. Ta je podobně jako včerejší večeře bohatá a velmi chutná. Dostáváme několik chodů a s plnými břichy se vracíme na pokoj. S ohledem na počasí se zabalíme, rozloučíme se s domácím, nahážeme věci do auta a rozhodneme se přesunout se do města Karakol. Cestou různě zastavujeme, když se mraky na chvíli roztrhají a umožní nám se projít a udělat pár fotek. Takhle děláme zastávku v městě Ak-Suu, kde jednak navštívíme zdejší obchod a nakupujeme nějaké pochutiny a pití do auta a následně zamíříme ke zdejšímu dřevěnému kostelíku. Pokračujeme dále proti proudu řeky Aksu, kde nás láká vyrazit na túru v oblasti Altyn-Arašan, když nám počasí neumožnilo se projít dopoledne v údolích kolem Jyrgalanu.
Jenže počasí je pořád takové nijaké a když dorazíme k výchozímu bodu většiny túr kousek za městem, začíná zase pršet. Přes cesty se různě valí voda a tak vzdáváme i nápad projet do vedlejšího údolí k jezírkům s horkými prameny. Rusky se totiž město Ak-Suu jmenuje Těploključenka a v okolí je několik termálních pramenů radonové vody o teplotě 45°C. Ta je lehce radioaktivní a léčivá, proto i název celé oblasti Altyn-Arašan – Zlaté prameny. Nedá se nic dělat, pokračujeme dále na naší cestě a po druhé hodině odpolední přijíždíme do města Karakol, kde máme zamluvené ubytování v hotelu Caravan.Ten snadno nacházíme, ale check-in je prý až od tří, tak necháváme auto na parkovišti u hotelu a v lehce zamračeném počasí si jdeme prohlédnout nedalekou mešitu Dungan. Tu na začátku minulého století nechal postavit Ibrahim Ali z etnické skupiny Dunganů uprchlých z Číny. Dřevěná mešita je postavena v čínském stylu bez použití hřebíků, celá tedy připomíná spíše budhistický chrám a převládá na ní modrá a žlutá barva. Trámy pak jsou zdobené obrazy rostlin a stromů. Trávíme v okolí mešity a nakonec i uvnitř asi půl hodinky, než se přesuneme jen o kousek dál k restauraci SušiSet. Máme už totiž docela hlad a když vidíme nabídku a hlavně talíře na stolech hostů restaurace, říkáme si, že to musíme otestovat. Restaurant má totiž v nabídce italské pizzy a japonské suši, což nám připadá jako zvláštní kombinace. Volíme jeden z suši setů a následně spokojeně jíme z ohromného talíře vynikající kousky suši.
Spokojeně najedení využíváme toho, že opět chvíli neprší a jdeme se ještě trochu projít po městě, docházíme k nápisu I love Karakol a soše sjednotitele kyrgyzských kmenů Tagay Biy. Protože se ale opět dává do deště – dnes nám počasí opravdu nepřeje, tak se vracíme zpět k hotelu. Už je před pátou odpolední, tak předpokládáme, že ubytovat se již nebude problém a následně si na pokoji dopřáváme teplou sprchu. Pak již jen relaxujeme, koukáme na filmy a střídavě z okna sledujeme, jestli se ještě počasí umoudří nebo už se na nějaké další procházení procházení městem nedostane a my tak strávíme večer na pokoji. Nakonec dochází na druhou variantu a relativně brzy tak jdeme spát.