V Airbusu A321neo společnosti Gulf Air jsme se ani nestihli rozkoukat a už začínáme klesat, z Abu Zabí do Bahrajnu je to opravdu jen kousek a my přistáváme dokonce dříve, než jsme odletěli. Let trval 45 minut, ale v Bahrajnu je o hodinu méně, než v Abu Zabí. Na letišti procházíme jen tranzitní zónou, trošku se rozhlédneme po obchůdcích a míříme rovnou k bráně na náš další let do Kuvajtu. I ten máme se společností Gulf Air a je na čas. Takže po čtvrt na dvě v Airbusu A320 už zase Bahrajn opouštíme. Tentokrát máme před sebou o něco málo delší let a tak si alespoň na chvilku zdřímneme, než před půl třetí ráno přistáváme na nám známém letišti v Kuvajtu. Díky znalosti z před 15 dní již netápeme při získání víza, navíc naše otisky a sken duhovky pořád v systému mají a tak letiště i s vízem opouštíme po vyzvednutí kufrů již po půl hodině. Před letištěm si bereme taxíka a necháváme se odvézt na hotel nedaleko něj s názvem Continental Inn Hotel Al Farwaniya, kam to máme takhle v noci jen 10 minut jízdy. Ubytováváme se, rychle si dáváme sprchu a jdeme spát. Vstáváme v poklidu před půl osmou hodinou ranní, zabalíme věci do kufru a vyrážíme do přízemí hotelu na jednoduchou a poměrně chudou snídani. Ne úplně sytí po návratu na pokoj jen popadneme věci a po osmé již s dalším pánem opouštějícím hotel nastupujeme do taxíku, který pro nás zařídil a zaplatil hotel. Z pána se vyklube upovídaný Ind, pracující pro kanadskou firmu v Saudské Arábii, i v Praze prý kdysi byl a tak si vyprávíme a cesta nám rychleji utíká. Na letišti jsme za necelou půl hodinku, už se na něm docela vyznáme a tak zbavit se kufru u přepážek Qatar Airways a projít security byla otázka chvilky. Více času trávíme hledáním nějakého krámku se suvenýry, z cest si vozíme magnetku na ledničku, ale najít jí tady na Kuvajtském letišti se ukazuje jako docela oříšek. Ale jsme nakonec úspěšní a jednu sice ne úplně nádhernou, ale snesitelnou vybíráme. Utrácíme poslední kuvajtské dináry a čekáme u brány na boarding a odlet. Vše je bez problémů na čas a tak se před dvanáctou z okénka loučíme z výšky s panoramatem malého státu na pobřeží perského zálivu. Po jedné hodině odpolední pak přistáváme na letišti v Dauhá. Tentokrát vůbec nepřemýšlíme nad variantou nějakého autobusu a rovnou po absolvování pasové kontroly a vyzvednutí kufrů i malé hotovosti z bankomatu zamíříme ke stanovišti taxíků a necháme se odvézt na zamluvené ubytování Fraser suites nedaleko centra města. Na recepci si přebíráme kartu od pokoje, kde se hned ubytováváme a převlékáme do plavek. Hotel by totiž disponovat střešním bazénem a my toho chceme využít.
A tak se v půl třetí vydáváme výtahem na střechu, z níž jsou parádní výhledy do okolí. Hotel je nedaleko nábřežní promenády a tak ze střechy fotíme celý záliv Dauhá s jeho mrakodrapy, nedaleké Muzeum islámského umění i přístaviště lodí dhow. Panuje ale nesnesitelné vedro a tak rádi noříme svá těla do bazénu. Voda je sice na naše poměry dost teplá, ale pořád je to méně, než těch 41°C na vzduchu. Navíc panuje velká vlhkost a naše telefony ukazují, že pocitová teplota je 50°C. Tak asi hodinku relaxujeme na střeše v bazénu, než se vracíme na pokoj, dáme si sprchu a po páté hodině odpolední se konečně odhodláváme vyrazit ven na procházku městem. Jdeme nejdříve k nedalekému Národnímu muzeu Kataru, jehož budova je inspirována pouštní růží. Obcházíme jednotlivé propojené disky, které připomínají krystaly pouštní růže, symbolizující propojení historie a moderní architektury. Působí to opravdu hezky, fotíme a míříme do středu muzea, kde je historický palác šejka Abdulláha bin Jassima Al-Thani. Do interaktivních expozic muzea, přibližujících historii a kulturu Kataru nás to sice také láká, ale s ohledem na čas se rozhodujeme jen uvnitř na chvíli ochladit a pokračovat dál.
Kolem fontány Alfa a nedaleké Perlové fontány zamíříme k promenádě Corniche a přes Mina park a Vlajkové náměstí míříme k Muzeu islámského umění. Procházíme nejdříve přes park, který muzeum obklopuje a fotíme výhledy na záliv i přístaviště lodí dhow při západu slunce. Přicházíme k samotné moderní budově muzea, které nabízí bohatou sbírku uměleckých děl a artefaktů z celého islámského světa. Nikdy bych nevěřil, jaké to je se chodit v 36°C s vysokou skoro 80% vlhkostí vzduchu. Košile na mně by se dala ždímat, jak je mokrá a na rukách a nohách mám všude kapičky vody. Muzeum si prohlédneme opět jen z venku a kolem Perlového památníku, měnícího takhle večer barvy odbočujeme z promenády a kolem Islámského kulturního centra, které umožňuje návštěvníkům seznámit se detailněji s islámskou vírou a tradicemi, míříme k tradičnímu katarskému trhu Súk Waqif.
Ten patří k jednomu z nejstarších v zemi a ve zdejších hliněných obchůdcích se dá nakoupit vše, od koření a šperky, přes koberce, oblečení a nábytek až po sokoly a velbloudy. Procházíme se v úzkých uličkách, když nakupujeme u jednoho prodejce magnetku na ledničku, směje se tomu jak jsme mokří a nabízí suché ubrousky, abychom se mohli trochu otřít. Využíváme toho, že trh je i místem s mnoha restauracemi a sedáme si venku u větrníků do jedné s perskou kuchyní. Spokojeně si pochutnáváme na vynikajícím jídle, kocháme se ruchem kolem nás a je nám docela příjemně. Po bohaté a chutné večeři to vezmeme kolem sochy Zlatý palec do dalších částí trhu, procházíme se uličkami, obdivujeme nabídku trhovců včetně místa s mnoha papoušky a dalším zvířectvem a po desáté večerní to bereme nejkratší cestou zpět do hotelu. Tam už si jen dopřejeme pořádnou sprchu, na kterou jsme se velmi těšili a jdeme na kutě do pohodlných postelí.