Ráno jsme čilí už kolem sedmé, dopřáváme si snídani ze včera nakoupených zásob a v osm již ubytování opouštíme. Na nedaleké benzínce ještě dotankovávám nádrž do plna a Magda zatím fotí vedle stojící autobusy s čínskými SPZtkami. Jedeme dvě a půl hodiny, než přijíždíme k závoře u vjezdu do NP Čaryn kaňon, zaplatíme v malém domečku vstupné, brána se zvedá a my pokračujeme pár kilometrů na velké parkoviště u návštěvnického centra. V něm se na chvíli zastavíme a pak pokračujeme pár stovek metrů za něj na vyhlídku do nejhezčí části celého NP a tou je kaňon Údolí hradů. Tento kaňon vytvořil jeden z dnes již vyschlých přítoků řeky Čaryn a právě zde je nejvíce bizarních červenooranžových skalních útvarů. Když se dostatečně pokocháme z vyhlídky, přesunujeme se opět k návštěvnickému centru a po schodech scházíme dolu na dno tohoto kaňonu a pokračujeme v něm asi 2,5 km procházkou až k řece Čaryn. Cestou jsou kolem nás jsou všude fantasticky tvarované skalní útvary, většinou červenooranžové, ale některé jsou i okrové nebo šedavé. Kromě říčních sedimentů je tvoří i usazený písek a spraš přiváté větrem. Cesta se kroutí, před námi se otevírají nové a nové výhledy, místy jsou i lavičky a informační panely, u kterých se také zastavujeme.
Úplně na konci procházky přicházíme k dravé řece Čaryn, která dala jméno celému kaňonu a národnímu parku, ta je krásně čistá a z dálky modrobílá, kolem ní roste mnoho stromů a další zeleně a zde proudí chladný osvěžující vzduch. Po cestě vyprahlým a horkým kaňonem je tady velmi příjemně, až na veliké množství turistů, kteří se zde chladí. Chvíli se zdržíme, potkáváme i skupinu Čechů, kteří jsou zde s cestovkou a chvíli si vyprávíme o zážitcích. Oni většinově pokračují zpět k parkovišti malým náklaďáčkem, který za malý poplatek vyváží turisty zpět do kopce k návštěvnickému centru. My se rozhodujeme si to zpět dát opět po svých a tak si cestu kolem skalních útvarů dáme ještě jednou, tentokrát ovšem do kopce. V návštěvnickém centru dokupujeme pití, odskočíme si, následně nasedáme do auta a mizíme západním směrem. Cestou ještě zastavujeme na dalších vyhlídkách na řeku Čaryn, uděláme nějaké fotky a pak již definitivně oblast opouštíme, abychom se za necelé dvě hodiny objevili u městečka Saty, před nímž je odbočka z hlavní silnice na nezpevněnou cestu k jezeru Kaindy. U odbočky potkáváme mladý pár z Turecka, stopují s krosnami k jezeru a tak se je rozhodujeme vzít sebou. Ještě že máme tu terénní Toyotu, začátek cesty je slušný tankodrom do kopce, pak už je cesta o něco příjemnější, i když několikrát brodíme řeku mezi balvany, jednou až skoro po haupnu. Cesta má asi 14 km, šplhá slušně do kopce a končí na parkovišti cca. 1 km od jezera nedaleko zdejšího kempu, kam mají naši spolucestující namířeno. Zanecháváme je jejich osudu a sami se vydáme pěšky do kopce směrem k jezeru. Komu se nechce do kopce pěšky, může využít nabídky místních horalů s koňmi a nechat se za poplatek nahoru vyvézt na koňském hřbetě. Asi po čtvrt hodině již vidíme tmavě modrou hladinu jezera, která je kousek pod námi.
Sejdeme až k ní, je zde docela dost lidí, ale vždy se dá najít místo, kde je člověk nerušen. Celé jezero Kaindy vzniklo v roce 1911 po zemětřesení, kdy sesuvy půdy uzavřely údolí, které se následně zatopilo vodou. Co je ale na tomto jezeře zajímavé je to, že zde zůstal i původní les, který voda zatopila a z křišťálově čisté vody trčí zbytky stromů, jejichž pokračování je vidět dole pod hladinou v podobě podvodního lesa. Voda je totiž ledově studená, ani v létě nepřekračuje 6 °C a díky teplotě vody stromy neuhnily, ale zachovaly si svoji strukturu. V klidu se jezerem i jeho okolím kocháme, uděláme několik fotek, procházíme se po jeho jedné straně a asi po hodince se vydáváme zpět k autu. S ním pak opět absolvujeme cestu po štěrku a řekou, včetně tankodromu na konci a vjíždíme do městečka Saty, kde máme na noc zajištěné ubytování. Tentokrát je to glamping v bývalých kontejnerech, Panorama glamping, který nacházíme poměrně snadno. Přes WhatsApp komunikujeme s paní domácí, která hned přijíždí, ubytováváme se a do ledničky dostáváme věci na snídani. Kontejner je uvnitř obložený dřevem, má uprostřed krásné velké prosklené francouzské okno umožňující z pohodlné postele výhledy na řeku Šilik a kopce za ní. Nedaleko je i jurta nabízející jídlo a tak do ní zamíříme a dopřáváme si klasickou kazašskou večeři, Magda si dává plov a já kurdak, zapíjíme to pivem a jsme náramně spokojený. Na ubytování si už jen dopřáváme sprchu a jdeme spát.