Po brzkém ranním probuzení si dáváme sprchu, dobalíme kufr i baťohy a po rychlém check-outu na recepci opouštíme hotel. Před hotelem se rozhlídneme a dohadujeme se, kterým směrem se vydáme. Přestože je sedm ráno, teplota již začíná být na nás středoevropany docela vysoká, takže se nám nechce chodit nijak daleko. Po zkušenostech ze včerejška je nám jasné, že taxi se musí objevit do pár minut a také že ano, jen přejdeme křižovatku, zastavuje u nás taxík. Řidič nás prý zahlédnul již před hotelem, dojel se otočit a jen se rozhlížel, kde nás naloží. Vezeme se asi 20 minut poloprázdnými silnicemi a v půl osmé vystupujeme na letišti chudší o pár kuvajtských dinárů. Opět se rychle zbavujeme kufru a zamíříme na snídani do jedné ze zdejších kavárniček. Nikam nespěcháme a v klidu snídáme, už z předchozí noci víme, že letiště není nijak velké a ani tady toho moc k vidění není. Před devátou získáváme do pasu další razítko a přicházíme o papír s turistickým vízem, absolvujeme bezpečnostní prohlídku a po deváté jsme již u brány WizzAiru. Letadlo zde již stojí, nikam se netlačíme, protože jsem nám výjimečně dokoupil sedadla vepředu, přeci jen na následující přestup v Abu Zabí máme jen slabé dvě hodiny. WizzAir jakožto nízkonákladová společnost létající jen z bodu do bodu žádné přestupy negarantuje a my musíme zvládnout kompletní check-in. Máme radost, že odlet je na čas, Magda má místo u okénka a tak sleduje z výšky Kuvajt, pobřeží Saudské Arábie a vody Perského zálivu, já se opět začítám do knihy a ven vyhlédnu, až když začínáme přistávat. Díky sedadlům vepředu opouštíme letadlo mezi prvními, co nejrychleji se přesunujeme k pasovce, vyzvedáváme si na karuselu kufr a po půl hodině od příletu se vydáváme absolvovat standardní kolečko na odlet. Fronta na check-in u WizzAiru je docela dlouhá, ale když Magda zamíří dopředu a domlouvá se s personálem, kterým že letem pokračujeme, berou nás přednostně a kufru se tak zbavujeme poměrně rychle. Ještě znovu na pasovku, security a ani ne po hodince od přistání jsme nedaleko brány pro náš následující let. Paráda, stíháme si dát ještě něco malého k jídlu a pití i koupit si další pití a svačinku na pět hodin trvající let do Almaty. U brány pak vše probíhá bez problému a letadlo na čas odlétá. Magda má opět místo u okénka, máme při odletu krásný výhled na Abu Dhabi a následně i Dubaj s vysokou Burdž Chalífou a umělými ostrovy u pobřeží. Zbytek cesty opět trávíme čtením a občasným pospáváním.
V osm večer za tmy přistáváme v Almaty, relativně rychle vystupujeme, ovšem zasekáváme se u front na pasovce, kde fungují jen dva uniformovaní zaměstnanci a tak to jde pomalu. Po asi půl hodince ale konečně získáváme další razítko do pasu, setkáváme se s naším kufrem a z bankomatu vybíráme první desetitisíce zdejších tenge. Ještě u bankomatu si nás odchytává jeden z podomních přepravců a za rozumné peníze nabízí odvoz do námi rezervovaného hotelu Kazakhstan. Přepínáme na ruštinu, řidič je docela upovídaný a cestou z letiště zjišťuje naše plány a když mu o nich vyprávíme, tak je celý nadšený, že nevynecháme nic z okolí, co za něco stojí. Když se blížíme k hotelu, dostáváme od něj tipy, kam si zajít na večeři a co dobrého si tam dát, kam pro místní SIM kartu a další užitečné rady. Po zapsání se na recepci a ubytování se vyrážíme do ulic. Je skoro půl desáté a my máme docela hlad, tak se rozhodujeme pro nedalekou čajchanu Navat a objednáváme si první kazašské jídlo. Docela si pochutnáváme, spokojeni zaplatíme a ještě malou procházkou kolem nedalekých fontán a přes náměstí Abai s Palácem republiky se vracíme na hotel. Dáváme si sprchu a jdeme docela znavení v jedenáct spát.