Před druhou hodinou ranní přistáváme na letišti v Kuvajtu, který jsme i pár minut před tím pozorovali z okénka. Po vystoupení vyrážíme hned do centrální haly k prostoru, kde se vydávají víza. Ještě že jsou cestou nějaké směrovky, protože jinak bychom ten nenápadný prostor mezi dvěma bránami asi přehlédli. Čeká zde ji velké množství odhadujeme Indů nebo Bangladéšanů, ti ale míří za prací a mají své vyhrazené okénko a tak nás nijak nezdrží. A tak rovnou zamíříme k oficírovi za jedním z okének určených pro nás turisty, a pídíme se po tranzitním vízu. Odkazuje nás jinam, na přepážku transitu asi 100 metrů zpátky, kam se tedy vracíme. Ani tam ale nepochodíme a tak se zmatení opět vracíme za oficírem, kterému vysvětlujeme, že nás tam řešit odmítli. Nelení a vydává se tam společně s námi a na místě se konečně domlouváme, o co nám jde a konečně to pochopí jak osazenstvo na přepážce tranzitu tak oficír. Tranzitní vízum nedostaneme a musíme si požádat o klasické turistické. Je o jeden kuvajtský dinár dražší a během pár minut nám jej oficír opět ve své kukani za sklem vystaví. Ještě otisk prstů a sken oka a po více než půl hodině nočního běhání po letišti smíme vstoupit na půdu tohoto malého státu. Ještě vybíráme z bankomatu hotovost a zamíříme ven. Tam dostáváme pořádnou facku, ač skoro tři hodiny ráno, teplota dosahuje čtyřiceti stupňů. Mám najitou noční linku autobusu, která by nám měla pomoci se dostat do centra města a tak odmítáme všechny taxikáře, kteří nám hned nabízejí odvoz. Ovšem když po asi 15 minutách bloudění před budovou letiště podle map nenacházíme autobusovou zastávku, jsme rádi za mladíka v bílé Toyotě, který když nás míjí, tak z okénka převoz do centra nabízí. Hážeme zavazadla do kufru jeho vozu a moc rádi se usazujeme do klimatizovaného auta. Domlouváme se, kam chceme odvézt, protože máme z domova přes booking.com zamluvené ubytování na 2 noci v hotelu Ramada Encore by Wyndham Kuwait Downtown. Cestou nám ochotný mladík srozumitelnou angličtinou doporučuje, co určitě nemáme ve městě vynechat a jak si rozvrhnout program, abychom se neuvařili. Před čtvrtou ranní se konečně dostáváme na hotel, ubytováváme se a znavení hned zamíříme na kutě. Budíka si dáváme na desátou, kdy je nejzazší čas stihnout ještě hotelovou snídani. Což se nám i daří a v deset již spokojeně sedíme v jednom z nejvyšších pater hotelu u okna s výhledem na polovinu centra města a snídáme plné talíře, které by se klidně dali považovat za menší oběd. Po snídani vyjedeme výtahem do nejvyššího patra na střechu s vyhlídkou a bazénem. Venku už je pro nás těžko snesitelné vedro, koupat se chuť nemáme a tak jen uděláme pár fotek z vyhlídky a vracíme se na pokoj, abychom si ještě na nějakou tu hodinku zdřímli.
Probouzíme se před pátou večerní, což se nám zdá jako docela rozumný čas na to konečně se trochu projít městem. Teplota je sice stále přes 40 stupňů, ale chodit se v tom pomalu dá. Zamíříme na nedaleký tradiční souq Al Mubarakiya, kde se procházíme kolem tradičních stánků s klasickým orientálním zbožím a pro nás často neznámým ovocem a zeleninou. Objevíme i příjemnou jídelnu, kde si za rozumné peníze pochutnáváme na vynikající večeři, obzvláště osvěžující je husté mátovo-limetkové pití. Porce jsou neskutečně velké a všechen pita chleba, který jsme k tomu dostali ani není možné sníst. Když opouštíme trh, venku již začíná být tma a teplota je opět o něco málo příjemnější. Procházíme kolem Velké mešity, podél pobřeží se zakotvenými loděmi dhow až k nejznámějším kuvajtským pamětihodnostem, ke kuvajtským věžím. Protože už ale začínáme být po té procházce docela vařený, zapadneme nejdříve do vedle stojícího McDonaldu na studené pití a zmrzlinu. Ono ve finále bohatě ale stačí vejít dovnitř, protože jako obvykle v těchto zemích uvnitř chladí klimatizace maximálně na 20 stupňů. Po krátkém osvěžení si obejdeme parčík okolo věží, uděláme pár fotek a rozhodujeme se k návratu na hotel, kam to máme necelé dva kilometry. Ale už je nám opět takové horko, že využíváme zrovna přijíždějící taxík a k hotelu se necháme odvézt. Díky tomu se nám ale zase udělalo o něco lépe a tak ještě zamíříme k nedalekému Al Shaheed Parku. Je krásně upravený, osvětlený, po chodníčcích pár lidí běhá nebo se jen tak stejně jako my v klidu prochází. Kolem do tmy září barevné mrakodrapy a teplota již začíná být i docela snesitelná. Po návratu na hotel kolem půl desáté ještě spácháme základní hygienu a jdeme spát.