Ráno po probuzení a spáchání základní hygieny zamíříme v hotelu na snídani, nečekáme nic světoborného, což je i splňuje, ale hlady hotel neopouštíme. V půl deváté jsme na cestě a jedeme na sever směrem na Sofii. Tu objíždíme a pokračujeme dál, první zastávku děláme až v půl dvanácté ve městě Bělogradčik, resp. u zdejšího turistického centra. To je totiž hned vedle zdejší pevnosti, kam máme namířeno. Pevnost má své kořeny v římské éře a její současná dochovaná podoba pochází ze 14. století. Zaplatíme nevysoké vstupné a první branou vstupujeme na velký opevněný dvůr. Zřejmě zde nedávno bylo nějaké kulturní vystoupení, protože v nejvíce fotogenické části tohoto dvora zrovna dělníci rozebírají tribunu. Nevadí, pokračujeme bránou dál a pomalu stoupáme do kopce, kde je za další bránou nejkrásnější část staré pevnosti umístěné přímo mezi skalami. Skoro hodinku se pak pohybujeme nahoru a dolů po schůdcích a skalách a kocháme se výhledy do okolní krajiny. Zdejší skály jsou zajímavé svou barevnou škálou, od šedé a světle okrové až po tmavě červenou. A svými tvary od ladných věží a jehel až po homole a skalní hřiby. Kolem dokola pak sytě zelené lesy, je vidět i celé město Bělogradčik, na jihu v dálce pak vrcholy hřebene pohoří Stará planina a na severu roviny kolem Dunaje. Počasí je ideální a jsme překvapeni, kolik turistů se na tomto místě vedle nás sešlo. V jednu hodinu jsme zpět u auta, ještě si skočíme do nedaleké restaurace na malou svačinku a hlavně a něco k pití a vyrážíme dál.
Protože máme dostatek času, zastavujeme se ještě v městě Vidin, kde auto nechávám na jedné z ulic nedaleko promenády kolem Dunaje. Díváme se chvíli na širokou řeku, na rumunský břeh i mola lodí na břehu zdejším, bulharském. Procházíme se parkem až k místní pevnosti Baba Vida, která byla založena v 10. století na místě bývalé římské pevnosti Bononia. Pevnost hrála důležitou obrannou roli ještě během osmanské nadvlády, od 19. století však už byla využívána jen jako sklad zbraní a vězení. My ji celou obcházíme kolem dokola, využíváme i jedné z bran v opevnění a scházíme ke břehům Dunaje, kde je malá písečná pláž. Zkouším nohou teplotu vody a odolávám pokušení se vykoupat. Od pevnosti se vracíme pomalu zpět, zastavujeme ještě v restauraci u hotelu Anna-Christina, kde si dáme něco malého a sladkého na zub a doplníme tekutiny. Autem pak město před třetí hodinou odpolední opouštíme a míříme severozápadním směrem k hraničnímu přechodu do Srbska. Tam jsme za pár minut, vypadá to, že jsme dojeli na místo, kde lišky dávají dobrou noc, ale přechod kupodivu funguje. A nebýt toho, že jsme museli posečkat, než pohraničníci před námi zkontrolovali projíždějící náklaďák, tak jsme téměř nezdrželi, takhle nás to stálo asi deset minut času. Za dalších pár minut pak přijíždíme do města Negotin, kde máme pro dnešek zamluvené ubytování. Nejdříve zamíříme do centra najít nějaký bankomat a vybrat nějakou hotovost v dinárech, což se sice ukazuje jako docela problém, ale nakonec se to podaří. A protože nás centrum města nijak nenadchne, zamíříme raději na ubytování, do Vily DeLux.
Ukazuje se, že fotky nelhaly, několik hezkých vil s centrálním bazénem a hezkou relaxační zónou. Hned po ubytování se tedy převlékáme do plavek a horké pozdní odpoledne trávíme v bazénu nebo na lehátku vedle něj se sklenkou piva Zaječarsko. Po zrelaxování pak na pokoji pomocí telefonu a google map hledáme nejbližší restauraci s nějakým hodně dobrým hodnocením a vydáváme se na večeři do restaurace La Moara. Místo je docela zajímavé, jdeme kolem zdejšího fotbalového stadionu a venkovního bazénu k zřejmě pozůstatkům nějaké traktorové stanice a JZD, ale restaurace je moderní a kuchyně vynikající. Popíjíme vínko, pochutnáváme si na pizze, pjleskavici i šopském salátu a je nám příjemně. V půl deváté jsme zpátky na hotelu a brzy zamíříme na kutě. Dnes jsme ujeli 317 km.