Ráno si po probuzení dopřáváme na ubytování výbornou snídani, pobalíme věci do auta a jdeme zaplatit za nocleh. Na recepci jsme mile překvapeni, pan domácí se omlouvá, že nám večer pod okny skupina rumunských hostů dlouho do noci hlasitě rozprávěla a slevuje 20 euro z ceny. My byli večer tak unaveni a spali celou noc jak zabití, že o žádném hluku nic nevíme a slevu odmítáme, že jsme byli naprosto spokojeni. Pan domácí je potěšen, ale slevit opravdu chce, tak nakonec nacházíme kompromis na 10 eurech slevy a ještě si s ním chvíli povídáme o tom, jak ubytovával české vojáky. Po deváté nasedáme do auta a jedeme z Negotinu severovýchodním směrem, po necelé hodince jízdy přijíždíme opět k Dunaji, v oblasti kousek za Železnými vraty, řeka je tu méně široká, než včera ve Vidinu a teče rychleji. Kolem to začíná být docela kopcovité a tak se ze silnice docela kocháme různými výhledy. Po půl jedenácté z hlavní silnice odbočujeme a auto parkujeme kousek od ní na parkoviště u místa zvaného Lepenski Vir, což je významná evropská archeologická lokalita. Jdeme pár set metrů pěšky podél Dunaje příjemným hájkem a přicházíme k bílé prosklené budově zdejšího muzea. Zaplatíme levné vstupné a již se seznamujeme nejdříve pomocí filmu a následně prohlížením expozice s Lepenskou kulturou. Jde o vyspělou kulturu, která existovala v této lokalitě v sedmém až šestém tisíciletí před naším letopočtem. V domech s jednotným půdorysem zde žila komunita lovců a rybářů, geometricky pravidelně se zde vyskytovala také ohniště i kamenné stély. Celé sídliště, ve kterém žilo sto až dvě stě lidí mělo tedy určitý urbanistický plán. V okolí pak existovalo také větší množství menších osad. Nalezené předměty ukazují na pokročilý kulturní i náboženský život, na sociální diferenciaci i pokusy o zemědělskou produkci včetně domestikace psů, vepřů i skotu. Největší částí expozice je část sídliště, kolem které se procházíme, fotíme a máme možnost pochopit její uspořádání.
Po návratu k autu pak jedeme další půlhodinku kolem Dunaje a zastavujeme na parkovišti u majestátní pevnosti Golubac. Ta se tyčí přímo nad Dunajem, pochází ze 14. století a je jednou z nejvíce zachovalých středověkých pevností v Evropě. Hrad má zpřístupněny čtyři návštěvní okruhy, rozdělené podle náročnosti návštěvy. Jak je hrad na skále, tak dostat se na některá místa a jednotlivé věže vyžaduje zdatnost, zkušenosti s pohybem na skále a průvodce. Zelený okruh je pro všechny a obsahuje spodní dvě věže a budovy v nejnižších partiích hradu u řeky, pak je tu o malinko náročnější modrá trasa, která zahrnuje i další dvě výše položené věže. Následuje červená trasa s průvodcem, kdy se dá dostat k vůbec nejvýše položeným věžím a pak černá, téměř horolezecká, kdy se dá dostat až k nejvyšším partiím hradu a donjonu. My volíme zelenou trasu, je docela horko a šplhat se někam po skalách se nám úplně nechce, stačí v tom teple lézt nahoru ve věžích. Prohlídka je ale velmi zajímavá, vše je buď hezky zachovalé nebo rekonstruované, věže i budovy jsou plné informačních panelů o dějinách hradu, srbské historii i nalezených předmětů a vojenských artefaktů. Co nás překvapuje je množství cedulí upozorňujících na jedovaté hady, Magda z nich vůbec není nadšená. Na závěr se ještě projdeme kolem Dunaje a po upraveném okolí dole vedle hadu a v půl třetí pevnost opouštíme.
Míříme na Bělehrad, do jehož centra kolem čtvrté přijíždíme. Máme domluvené ubytování Atera Business Suites, navigace mne zastavuje na rušné ulici v místě pro taxíky, ale hotel zdá se je někde v pěší zóně za námi. Nechám auto na blikačkách a Magda se vydává na průzkum. Jako naschvál se do minuty objevuje městský policajt, který ale bohužel nemluví příliš dobře anglicky, takže má snaha vysvětlit mu, co tam dělám, je docela namáhavá. Když už to asi za 10 minut vypadá, že se nedomluvíme a budu muset odjet, přichází Magda i s pánem z recepce hotelu, domluva se podaří a my pak společně jedeme k vjezdu do podzemní garáže hotelu. I v případě ubytování se objevuje malý háček, náš pokoj ještě není zcela připraven, ale dostáváme možnost zatím dát věci do jiného pokoje a dopřát si sprchu. Hned po ní vyrážíme na prohlídku města, nejdříve na nedaleké náměstí republiky s národním muzeem a jezdeckou sochou prince Michaela a následně do parku Kalemegdan. V tomto parku se nachází především zdejší pevnost, ale je zde i spousta upravené zeleně, chodníčků a hlavně nádherných výhledů na soutok řek Dunaje a Sávy.
Trávíme v parku více než hodinu, než se vydáváme na delší cestu kolem slavného hotelu Moskva přes náměstí Slavija až k jednomu z největších pravoslavných kostelů na světě, k chrámu sv. Sávy. Kostel je postaven na místě, kde byly v roce 1595 Sinanem Pašou spáleny ostatky sv. Sávy. Základní kámen byl položen v roce 1935 a kostel stále ještě není dokončen. I tak je ale budova nádherná, kocháme se nádherným interiérem, obcházíme chrám kolem dokola a prohlížeme nádherně zdobené brány i zvonice. V osm večer jsme zpět v centru, protože už máme docela hlad, zamíříme do příjemně vypadající restaurace Pečenjde i roštilj kod Mikana a dáváme si vynikající večeři doplněnou českým Staropramenem. Pak se ještě chvíli procházíme po pěší zóně, užíváme si příjemný večer a pomalinku trávíme, než se vrátíme na pokoj a zamíříme na kutě. Dnes jsme ujeli 238 km.