Ráno po probuzení nikam nespěcháme, máme na dnešní den volnější program a tak se ještě chvíli válíme v posteli, než vyrazíme na snídani. Ta sice není nijak pestrá, ale všeho je dostatek a tak dosyta snídáme, než zase nahážeme věci do auta a v deset hotel opouštíme. Objíždíme ze severu celé Rilské pohoří a pak zatáčíme přímo do jeho středu. Míříme k Rilskému monastýru, klášternímu komplexu zapsanému do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Ten je ukrytý v nadmořské výšce 1147 metrů v úzkém horském údolí řeky Rila mezi vysokými horami a obklopený hustými lesy. Je vidět, že je turisty hojně navštěvovaný, parkoviště je malé a tak nezbývá, než zaparkovat na jednom z rozšířených míst u silnice ke klášteru a jít k němu pár set metrů pěšky. Zvenku nevypadá klášter nějak extra zajímavě, vysoká masivní obvodová zeď připomíná spíše nějakou pevnost, ale jakmile projdeme jednou z bran na klášterní dvůr, jsme obklopeni několikaposchoďovými dřevěnými arkádami, na nichž převažuje bílá, červená a tmavě hnědá – barvy bulharského lidového kroje.
Arkády nám nejsou přístupné takže je jen zdola obdivujeme a míříme k centrálnímu kostelu svaté Bohorodičky. Ten vypadá úplně nádherně, zvenku i uvnitř je celý zdobený pestrobarevnými freskami, zvenku jsou to nejčastěji obrazy různých neštěstí a pekelných vizí, uvnitř pak jsou fresky s výjevy z vesnického a náboženského života. Obdivujeme kostel a pak se ještě přesouváme vedle k 28 metrů vysoké Chreljově věži, která sloužila jako obranná věž a dnes jsou z ní pěkné výhledy na celý prostor kláštera. Samozřejmě opustíme i prostor klášterního dvora a zastavujeme se i na různých místech po obvodě, ale až na zdobné brány a hezké okolí s říčkou nedaleko to zvenku není takové pokoukání, jako zevnitř. Trávíme v Rilském monastýru přes dvě hodiny, než jsme dostatečně vynadívaní a spokojení i s množstvím fotek. Vracíme se pomalu k autu a jedeme do města Dupnica, kde máme zamluvené ubytování v hotelu Rila. Ten nacházíme úplně bez problémů, auto parkujeme na hotelovém parkovišti a jdeme se ubytovat.
V plánu je využít zdejší bazén, ale máme prý smůlu, je v rekonstrukci. A tak relaxujeme u filmu na pokoji a navečer se vydáváme na procházku městem a na něco k jídlu. Ve městě není moc pamětihodností, centrum na náměstí Svobody je plné úředních budov, kolem historického muzea vystoupáme i na kopeček, na kterém je věž z hodinami, ale to je tak všechno. A tak raději projedeme google mapy a hledáme nějakou slušnou restauraci. A nacházíme klasickou mechanu s názvem Old Willow – krčma Stará vrba. Objednáváme si zdejší obdobu šopského salátu, já z BBQ menu kjuftety z divočáka a Magda kuřecí špízy a oba si velmi pochutnáváme, výborné hodnocení na google mapách nelhalo. Jídlo zapíjíme sklenkou vína a pak se pomalu vracíme na hotel. Dáme sprchu a zamíříme do postelí. Dnes jsme ujeli 147 km.