Ráno se budíme kolem osmé, zajdeme si na hotelu na poměrně bohatou snídani, oblečeme se do turistického, nahážeme věci do auta a Plovdiv pomalu opouštíme. Jedeme dvě a půl hodiny západním směrem, abychom v půl dvanácté zaparkovali na lesním parkovišti nedaleko spodní stanice lanovky u vesnice Paničiště. Jsme v národním parku Rila a lanovku hodláme využít jako výchozí bod ke zdejší oblíbené túře Sedm rilských jezer, což jsou ledovcová jezera v nadmořské výšce 2100 – 2500 m.n.m. Nastává malinko problém, protože pokladní u lanovky nebere platební karty a v bulharských leva nemáme dostatek hotovosti. Naštěstí paní v krámku vedle nemá problém s rozměněním Eur v pro ni výhodném kurzu a tak hotovost v bulharské měně nakonec získáváme. Zaplatíme dvě zpáteční jízdenky a necháváme se vyvézt k chatě Rilská jezera. Zde se však příliš nezdržíme a rovnou se šplháme do kopce vpravo po značené stezce, kocháme se prvními výhledy do krajiny, na okolní vrcholy a první z jezer, 11 metrů hluboké Dolní jezero, které máme dole pod námi. Procházíme klečí, travnatými palouky, zahlédneme mnoho z pestré alpské flóry. Počasí je úplně ideální, sluníčko svítí, obloha krásně modrá, ale v této nadmořské výšce není nijak velké horko a naopak je velmi příjemně. Cesta už tolik nestoupá a jdeme téměř po rovině, dole pod námi se objevují další jezera a to oválné Rybí jezero a o něco výše ležící Trojlístek.
My pomalu přicházíme k jezeru Ledvina v nadmořské výšce 2 282 metrů. To má název podle svého tvaru, hloubka dosahuje 28 metrů a jeho okolí je obklopené strmými svahy. My využíváme jedné z laviček, kterých u jezera několik stojí, na chvíli si sedáme a občerstvíme se z batohu. Cesta opět začíná stoupat, jdeme kolem jednoho z potůčků, kterých je tu nespočet, propojují mezi sebou jednotlivá jezera a vytvářejí malebné vodopády a kaskády. Přicházíme k dalšímu jezeru, které se jmenuje Oko a je ve výšce 2 440 metrů. Má kulatý tvar a neuvěřitelně čistou vodu, která nabízí pohled do hlubiny 38 metrů a nám se v něm krásně odráží okolní hory a modrá obloha. Když Magda vidí, jak stezka dál stoupá a že cesta zpět vede opět okolo tohoto jezeru, rozhoduje se u Oka zůstat, protože výš už se jí šplhat nechce. A tak na vrchol ve výšce 2 559 metrů vylezu sám, je odsud nádherný výhled na všech sedm jezer a okolní kopce, fotím a kochám se těmi panoramaty. Pak ještě sejdu pár metrů dolu za vrchol k nejvýše položenému jezeru ze skupiny, kterým je Slza ve výšce 2 535 metrů. Je také nejmenším jezerem ze všech, s hloubkou jen kolem 4 metrů. Ještě jednou se pokochám výhledy a vracím se dolu za Magdou. Sedíme spolu chvíli na trávě u jezera a pak se vydáváme zpátky dolu k lanovce. Jdeme však druhou stranou, nejdříve míjíme Dvojjezero, které jsem viděl shora a které leží ve výšce 2 243 m a je největším ze všech sedmi jezer. Opět nádherně čistá průzračná voda, na hladině se zrcadlí okolní skály a travnaté louky. Sestupujeme po stezce dále, rychle za sebou následují nejdříve jezero Trojlístek v nadmořské výšce 2 216 metrů, obklopené velkými balvany a Rybí jezero v nadmořské výšce 2 184 metrů, ve kterém jako jediném z jezer žije nepočetná populace pstruhů. Pak už jen po stezce s výhledem na Dolní jezero v nadmořské výšce 2 095 metrů sestupujeme k chatě Rilská jezera a celý osmi kilometrový trek je po 5 hodinách za námi.
Na chatě si jen odskočíme, zamíříme ke stanici lanovky a vracíme se zpátky k autu. S ním se pak přesunujeme do nedalekého Samokova, kde máme zamluvený pokoj ve zdejším Grand hotelu. Využíváme toho, že hotel má venkovní bazén a hned po ubytování se do něj zamíříme osvěžit. Na lehátku pak popíjíme chlazené pivo, Magda si dává točený Staropramen, já lahvovou Kamenicu. Domlouváme se, že si tam i rovnou můžeme zajít na večeři, a tak sedíme u bazénu na židličkách a pojídáme pljeskavicu, kebabče a šopský salát. Po večeři už se jen vracíme na pokoj, dáme si sprchu, film na notebooku a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 232 km.