Ráno vstáváme rozumně, sice před sebou už odpočinkový den nemáme, ale opět úplně nespěcháme, v klidu snídáme na terase hotelu, sluníčko svítí a my si užíváme poslední ráno v Řecku. Po návratu na pokoj vše pobalíme, odnosíme do auta, odevzdáme klíčky od ubytování a autem vyrážíme k přístavu. Tam to vypadá klasicky řecky, mumraj, Magda sice ještě stále stojí frontu na lístky u malé budky, ale mne už pomocníci z trajektu usměrňují spolu s dalšími auty na loď. Odstavuji auto, shledávám se s Magdou a oba pak z paluby sledujeme odplutí i následnou cestu z ostrova Thasos na řeckou pevninu. Do přístavu Keramoti připlouváme po půl jedenácté, chvíli trvá, než se dostaneme z trajektu a vymotáme v kolonách z městečka, ale pak už cesta k dálnici i po ní bez problému utíká. V poledne jsme na hraničním přechodu Nymphaia – Makaza, fronta není příliš velká a docela to odsýpá a tak jsme za 15 minut opět v Bulharsku. Tam už to tak rychle nejede, cesta se různě klikatí a na Hotel Ego v Plovdivu přijíždíme v půl třetí. Ubytováváme se v zarezervovaném apartmá za pár korun, máme pro sebe snad polovinu patra, ale tím se teď příliš nezdržujeme a rovnou vyrážíme do města. Míříme nejdříve do samotného centra Plovdivu, kam to máme z hotelu jen pár minut. Zde se totiž v dávných dobách rozprostíralo centrum římského města Philippopolis. Odkryta byla asi jen menší polovina a většina je schována pod ulicemi a domy současného města, ale i tak můžeme zhlédnout zbytky zdejšího fóra, obvodových zdí, malého divadla, sloupů i zbytků budov.
Hned vedle pak obdivujeme další památku, tentokrát na období turecké okupace, kterou je Džumaja džamija, neboli páteční mešita z počátku 15. století. Od mešity to pro změnu vezmeme kolem pravoslavného kostela, Katedrály Zesnutí Bohorodičky z poloviny 19. století. Na tomto místě stál pravoslavný kostel zasvěcený svaté Bohorodičce již v 10. století, aly byl zničen Turky při obsazení města. Další zastávkou je pak impozantní rekonstruovaný římský amfiteátr z druhého století našeho letopočtu, kde se i dnes konají různá představení. Platíme drobné vstupné a chvíli se po divadle procházíme, fotíme jak samotný amfiteátr, tak výhledy přes jeho sloupy na pohoří Rodopy. Od římského amfiteátru zamíříme k nejstarším památkám města, ke zbytkům původního thráckého opevnění ze 4. století před naším letopočtem na vrcholku Nebet Tepe. Máme však smůlu, celé místo je aktuálně v rekonstrukci a schované za lešení a plachty. A tak se alespoň procházíme křivolakými uličkami historického města plného barevných domů s vyčnívajícími balkonky, různými arkýři a rozšířenými patry, kterými si místní obyvatelé a obchodníci zvětšovali svůj obytný prostor. Protože je poměrně teplo, zastavujeme se v restauraci Rahat Tepe s výhledem na velkou část města, dáváme si vychlazené pivo Kamenica a půl hodinky odpočíváme. Po občerstvení a vydechnutí se vydáváme zpět do centra, zastavujeme ještě u krásně zdobeného renesančního domu etnografického muzea a vedle stojícího pravoslavného kostelíka Sv. Konstantina a Eleny, na obou místech uděláme pár fotek a pokocháme se krásou budov.
Před šestou hodinou večerní stojíme u radnice, kterou mimochodem navrhl architekt českého původu Josef Václav Schnitter. Srocujeme se spolu s dalšími turisty z celého světa u místní fontány, v šest zde totiž začínám Free Plovdiv tout, tedy procházka městem s průvodcem a navíc zadarmo. Procházka je dvouhodinová, navštěvujeme většinu míst, kde už jsme byli sami, ale máme to s výkladem a zasazením do historického kontextu. Mladý průvodce nás ale protáhne i uličkami, kam by nás asi samotné zajít nenapadlo, obdivujeme další historické barevné domy s balkony a rozšířenými patry, ale i místa s moderním uměním a street-artem. Prohlídku končíme ve čtvrti Kapana, kde je vedle spousty galerií i hodně restaurací. Loučíme se s průvodcem a volíme dle hodnocení na google mapách restauraci Pavazh, kde si v patře objednáváme studenou polévku tarator, grilované hovězí kofty s ajvarem, šopský salát a sklenky vína. Náramně si pochutnáváme, popíjíme vínko, na závěr si ještě dáme jako dezert domácí baklavu a je nám moc fajn. V deset restauraci opouštíme a večerním centrem města pomalu míříme na ubytko, kde si dáme sprchu a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 266 km.