Po probuzení si na ubytování dopřáváme bohatou snídani, láká mne si ještě na chvíli zaplavat v bazénu, ale otevírají jej až od desíti a tou dobou už chceme být dávno na túře v kopcích. A tak po snídani místo relaxace u bazénu nahážeme věci do kufru auta a po deváté již necháváme auto na velkém parkovišti nedaleko lanové dráhy ve městě Bansko. Kupujeme zpáteční jízdenku a necháváme se lanovou vyvézt do 1770 m.n.m. k vysokohorskému lyžařskému středisku Banderiška Poljana v Národním parku Pirin. Odtud již pokračujeme hezky po svých, po lesní stezce mezi stromy míříme nejdříve kolem chaty Banderica a jak tvrdí cedulky kolem nejstarší borovice v celém pohoří. Jde o borovici Heldreichovu (Pinus heldreichii), též známou jako borovice bělokorá, místní jí říkají Bajkušova mura. Je stará asi 1.300 let, dosahuje výšky 22 m a obvod kmene činí 7 m. Od borovice pokračujeme dále až k chatě Vichren, kde na chvilku odpočineme a dáváme si v tom začínajícím horku chlazené pivko. Za chatou pak většina turistů odbočuje doprava na horu Vichren, já tam měl původně zamířeno také, ale Magda mi takový výšlap shodila ze stolu a tak jsem zvolil túru k Banderišským jezerům. Pokračujeme tedy rovně po červené, kousek za chatou přecházíme po můstku na pravý břeh řeky Banderica a pomalu stoupáme po stezce mezi klečí, občas je kolem nás nějaká ta menší skála či travnaté plochy. Po půl hodince chůze máme krásné výhledy na majestátní vrchol Vichrenu (2 914 m.n.m.), na Chvojnati vrch (2 632 m.n.m.) a nádherné údolí, kterým se klikatí řeka. Jakmile vycházíme z kleče, začíná být docela slušné teplo, dál pomalu stoupáme, kocháme se okolními výhledy a zastavujeme se až u dvou následujících jezer a to vedle Žabího bandeřišského jezera a pak u Dlouhého bandeřišského jezera. U obou si na chvíli sedáme do trávy a jen tak se rozhlížíme kolem a kocháme se tou krásou zdejší přírody.
Přemýšlíme nad tím, jestli budeme po stezce stoupat dál až k na vrchol Vazela (2 620 m.n.m.), ale v tom horku se nám do toho příliš nechce a tak si vyšlápneme jen kousek, abychom měli hezčí výhled na obě jezera, uděláme pár fotek a poět se vracíe dolu, tentokrát si uděláme zastávku u dalšího z jezer a to konkrétně u Rybího banderišského jezera. Od něj pokračujeme podél řeky po neznačené stezce k poslednímu ze zdejších jezer a to k jezeru Muratovo, kde si opět na chvíli sedneme do trávy a jen pozorujeme okolní panoramata. Vedle nás čistá nádherně modrá voda, kolem sytě zelené travnaté palouky, tmavě zelená kosodřevina, šedé kameny skal a nad tím vším modrá obloha s malými bílými obláčky a žlutě žhnoucím sluncem, prostě kýč. Podél řeky se pak po žluté turistické značce vracíme doslova pohádkovým údolím zpět k chatě Vichren. Řeka vedle nás je nádherně čistá, místy jsou menší peřeje mezi kameny, místy se jen tak klikatí mezi travnatými loukami.
Jdeme z kopce a tak nám v tom horku cesta docela rychle utíká a v půl čtvrté jsme zpět u chaty. Je tu docela dost turistů, restaurace i plácek stolů před ní plný a tak pokračujeme níže až chatě Banderica, kde jsme skoro sami a objednáváme si polévku, chlazené limonády a chvíli odpočíváme. Pak již jen scházíme k horní stanici lanovky a ta nás sveze zpět na parkoviště k autu. Opouštíme Bansko i NP Pirin av půl šesté parkujeme na malém parkovišti za hotelem Perun v obci Sandanski. Využíváme toho, že v hotelu je vnitřní bazén včetně vířivky, oblékáme plavky a jdeme se smočit. Rochníme se skoro dvě hodiny, většinu času máme bazén i vířivku sami pro sebe, ale dostáváme hlad a tak se kolem osmé osprchovaní vydáváme na večeři do nedaleké restaurace u hotelu Edia, která má dle google map v okolí nejlepší hodnocení. A to se i potvrzuje, dvě hodiny spokojeně večeříme pod stromy, obklopeni květenou, vynikající grilované sýry, masa, zapíjíme chlazeným pivem a ukončujeme sklenkou vína. Po desáté jsme zpět na ubytku a hned jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 113 km.