Ráno se opět budíme krátce po osmé a vydáváme se na hotelovou snídani, která je klasická bufetová a poměrně bohatá. Spokojeně najezeni se domlouváme na recepci, že si zavazadla hodíme do kufru auta, ale to že bychom ještě rádi nechali na parkovišti a dali si procházku po městě. Nemají s tím žádný problém a tak již před půl desátou pochodujeme z hotelu směrem k hlavní městské pěší zóně – bulváru Vitoša. Kolem obchodů věhlasných značek i obchůdků se zbožím lokální provenience, kdy do některých i zajdeme a nakonec pořizujeme i nějaké oleje z bulharské damascénské růže. Docházíme až k budově Národního paláce kultury, který patří k největším multifunkčním halám na světě. Kolem se rozprostírá velký městský park s mnoha vodní prvky a fontánami, mezi kterými se procházíme a fotíme. Multifunkční budova má tvar osmiúhelníku, má celkem 8 pater a 4 terasy, uvnitř je 12 sálů, kde se konají vedle divadelních představení a koncertů i výstavy, konference a politická jednání. Cestou zpět se zastavujeme u dalšího kostela původně z 10. století, ovšem od té doby několikrát přestavovaného, u kostela Svaté Neděle. Na tomto místě byl v roce 1925 spáchán komunisty atentát na cara Borise III. během pohřbu generála Georgieva. Car se opozdil a atentátu tak unikl, bohužel 200 osob, převážně z řad politické a vojenské elity zahynulo a skoro 500 osob bylo zraněno. My si celý kostel plný nádherných ikon a další pravoslavné výzdoby procházíme jak uvnitř, tak i opatrně z venku, protože je obklopený čtyřproudou silnicí se silným provozem. Před polednem jsme zpět na hotelu, pán z recepce nám dojde zajistit odjezd z parkoviště a my tak centrum Sofie v menších kolonách pomalu opouštíme.
Na nedaleké Shellce tankuji a přemisťujeme se kousek dál od centra k dalšímu kostelu, který se nachází i na seznamu památek UNESCO. Jedná se o středověký pravoslavný kostel Bojana z 10. století, dokončený do současné podoby ve 14. století, který přežil bez úhony i nadvládu Osmanské říše. Parkujeme v ulici nedaleko a zamíříme do parku, ve kterém je kostel ukryt. Zvenku na nás nijak impozantně nezapůsobí, docela nezajímavý dvoupatrový cihlovo kamenný kostelík. Kupujeme vstupenky do interiéru a v malé skupince 5 lidí vstupujeme s průvodkyní dovnitř. Jsme dopředu upozorněni, že v interiéru se nesmí fotit, že je tam poměrně chladno, protože se udržuje stálá teplota kolem 17°C a že na prohlídku budeme na mít omezený čas asi 20 minut. To vše kvůli zachování nádherných maleb a fresek, které zdobí zdi přízemní části. Většina jich je původních, částečně jsou restaurovány a jsou pečlivě udržovány včetně podmínek, které zajišťují jejich co nejmenší poškození. Průvodkyně nám vypráví, co je kde namalováno, o různých scénách a postavách i umělcích, kteří je namalovali, zatímco my se jen se zatajeným dechem kocháme tou středověkou nádherou. V půl druhé celí nadšení prostor kostela opouštíme, vracíme se k autu a vydáváme se na dvouhodinový přejezd jižním směrem do městečka Banja, kde máme zajištěné ubytování v guesthousu Wishmore s vynikajícím hodnocením.
Ubytováváme se a využíváme jedné z předností tohoto ubytování, kterým je zdejší bazén. Do šesti do večera relaxujeme u bazénu, teplota překračuje třicet stupňů a tak se nám takto trávené odpočinkové odpoledne moc líbí. Co se nám však příliš nelíbí je nabídka a především ceny ve zdejší restauraci a proto se po sprše vydáváme na procházku městečkem s tím, že najdeme vhodnější místo pro večeři. A to se nám i daří, spokojeně večeříme v restauraci Kristina u hotelu Seven Springs. Na rychlé zchlazení si objednáváme zdejší Pirinsko pivo, do půl desáté si pochutnáváme na výborném grilovaném kuřecím, houbách, pita chlebu a dalších vynikajících přílohách. K tomu popíjíme dobrý savignon z vinařství Kosara a je nám moc fajn. Po večeři ještě chvíli trávíme procházkou po městečku a po návratu na ubytko si jen vyčistíme zuby a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 137 km.