Ráno po probuzení si na hotelu dopřáváme snídani, švédský stůl není nijak extra bohatý, ale všeho je dostatek a tak se po ránu zase pořádně najíme. V devět už jsme opět s věcmi naházenými v kufru auta na cestě a míříme k Roženskému monastýru. Tento klášter byl založena na přelomu 12. a 13. století a zaslíben Panně Marii. Jako jeden z mála středověkých klášterů a v podstatě největší v této oblasti se zachoval až do dnešní doby, přestože byl v minulosti několikrát vyrabován a vypálen. Parkujeme vedle restaurace Rožen, Magda se snaží najít nějaké záchody, ale všude je zavřeno a tak pokračujeme pěšky lesíkem a pak podél silnice směrem ke klášteru. Jak posléze zjišťujeme, mohli jsme autem ještě blíž na parkoviště hned vedle kláštera, ale zas na druhou stranu, těch 400 metrů pěšky navíc taky nebyl žádný problém. Platíme drobné vstupné a vstupujeme na klášterní dvůr obklopený dřevěnými krytými galeriemi porostlými vinnou révou. Uprostřed pak stojí dřevěná kaple pomalovaná ze všech stran barevnými ikonami, vstupujeme i dovnitř, kde je opět bohatá fresková výzdoba, nádherně vyřezávaný ikonostas a celé místo působí velmi uklidňujícím dojmem. Vůbec celý klášter působí jako velmi autentické místo s úžasnou duchovní atmosférou, kromě několika mnichů jsme tu úplně sami a tak si to tu můžeme krásně vychutnat. Asi po hodince se vracíme zpět k autu, kousek od auta potkáváme jednoho z místních, který prodává med, dáváme se s ním do řeči a nakonec si i jednu sklenici domácího medu kupujeme.
Máme před sebou jen krátký přesun, popojedeme autem pár kilometrů a zastavujeme v městečku Melniku a hlavní cesty. I z ní je vidět zdejší zajímavost, nad červenými střechami zdejších domů se tyčí Melnické pyramidy. Jedná se o vysoké pískovcové útvary, špice vzniklé erozní činností vody a větru, kterých je tu nespočet včetně údolí, které se mezi nimi schovávají. Procházíme se chvíli po městečku, kde většina domů je citlivě rekonstruovaných a v každém třetím je buď vinárna, restaurace nebo ubytování. U zdejšího historického muzea zahneme doprava a zamíříme po stezce stinným lesem do kopce až k ruinám kostela Svatého Nikoly. Odsud je to již jen pár metrů na kraj jednoho pískovcového jehlanu, odkud máme krásný výhled na celé městečko pod sebou a velké množství pyramid v okolí. Uděláme pár fotek, trochu se ještě projdeme po okolí a stejnou cestou se vracíme zpět k autu. Jedeme směrem na jih, na hraničním přechodu Kulata – Promachonas je klasická balkánská maňána, nikoho téměř nic nezajímá a tak se zdržíme sotva několik minut a vjíždíme do Řecka. V půl druhé stojíme před naším z domova zamluveným ubytováním v Soluni, na recepci dostáváme informaci, že nakonec dostaneme za stejné peníze lepší ubytování o ulici vedle včetně informace o parkování v nedalekém podzemním parkovišti. A tak se ubytováváme v Maroon Bottle Luxury Suites, zaparkujeme auto a rovnou zamíříme na procházku městem. Jdeme směrem na Aristotelovo náměstí, cestou kolem zbytků zdejšího římského fóra s pozůstatky divadla, tržiště a veřejných lázní. Aristotelovo náměstí je označováno jako srdce města, je obklopeno neoklasicistními budovami, všude plno kaváren a restaurací, pro nás povětšinou hodně plných. A tak pokračujeme dále po dlouhé promenádě podél moře, kde nacházíme příjemnou ne úplně plnou kavárnu Elyti Café, kde se na chvíli schladíme. Magda si dává kávu, já čerstvý pomerančový džus a oba pak vynikající dezertík, posedáváme a jen tak nasáváme ruch nedaleké promenády.
Po ní pak dojdeme až k Bílé věži, která je ikonou Soluně a jednou z nejvýznamnějších zdejších památek. Kdysi sloužila jako část městských hradeb, později byla využívána jako vězení. Nedaleko věže nás odchytává jeden z naháněčů na lodní výlet v převleku za piráta a dává nám voucher na výlet včetně nápoje v ceně. Říkáme si proč to nezkusit, naloďujeme se, zaplatíme 4 eura a necháváme se půl hodinky vozit na kopii staré pirátské lodi, popíjíme zdarma nabídnutý drink a kocháme se výhledy na město z vodní hladiny. U té je příjemněji než na břehu, přeci jen je horké letní odpoledne a tak krátké projížďky na lodi nijak nelitujeme. Na břehu se vydáváme kousek opodál do zdejšího Archeologického muzea, kde si prohlédneme vystavené artefakty včetně šperků, soch a keramiky z dob antického Řecka i makedonské éry. Od muzea se vracíme zpět do centra města, zastavíme se a fotíme u Galeriova oblouku, známém jako Kamara. Tento cihlový oblouk s mramorovými reliéfy byl postaven na počest císaře Galeria po jeho vítězství nad Peršany v roce 298 n.l. Kousek vedle se ještě procházíme kolem Rotundy ze začátku 4. století s mozaikami a ruin paláce císaře Galeria, z něhož dnes již zbyly jen zbytky zdí, mozaik a nádvoří. Dostáváme docela hlad, ostatně není se čemu divit, když je sedm večer a my celý den nic pořádně nejedli. A tak opět dle google map a jejich hodnocení restaurací vybíráme nedalekou restauraci The Greek, kde si pochutnáváme na vynikající řecké večeři, dáváme si souvlaki, gyros, pita chleby, olivy a salát, zapíjíme dobrým vínem a je nám báječně. Když na závěr po zaplacení zapijeme vše jako pozornost podniku donesenou sklenkou vynikající Mastichy a při západu slunce se procházíme po promenádě podél moře, vše je úplně dokonalé. V půl desáté jsme zpět na ubytku, dáme si sprchu a jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 159 km.