Ráno si na hotelu dopřáváme bohatou snídani, kromě standardních věcí jsou v nabídce i další pochutiny zřejmě ze včerejší svatby a tak si dopřáváme velice bohatou a chutnou snídani. Venku je příjemně, sedíme v otevřené restauraci u řeky a je nám moc fajn, hotel si po všech stránkách nemůžeme vynachválit. Ale nedá se nic dělat a je třeba vyrazit, máme před sebou několikahodinový přejezd Srbska a tak po půl desáté nasedáme do auta a míříme východním směrem po hlavní silnici, abychom u Pojate najeli na dálnici A1 a pokračovali směrem na Niš. Platíme mýtné, u Niše najíždíme na dálnici A4 a pokračujeme dál k bulharským hranicím. Na ty, konkrétně na hraniční přechod Gradina – Kalotina, přijíždíme kolem druhé odpolední a dle množství aut je nám jasné, že to bude poněkud delší procedura. Naštěstí máme v autě dostatek tekutin, rádio vyhrává a tak se přískokama pomalu posunujeme nejdříve k srbské hraniční kontrole a pak na druhé straně ke kontrole bulharské. Kontrola samotná je rychlá a bezproblémová, ale i tak jsme na hranici nechali více než hodinu. Cesta dál pak již utíká bez jakéhokoliv zdržení a tak před pátou hodinou večerní zastavujeme u hotelu Abrazo Sofia Hotel by HMG v hlavním městě Bulharska, Sofii. Na recepci řeší nějaký problém s únikem vody, naštěstí se nás nakonec jeden mladík ujímá, vede nás k výtahu, který vozí auta do podzemního parkoviště, bohužel se ukazuje, že naše Oktávka je poněkud delší a do výtahu se nevejde. A tak jedeme zaparkovat na venkovní hlídané parkoviště, které je ale asi 200 metrů od hotelu. Nakonec se tedy vše daří, my se ubytováváme a vydáváme se do města. Nejdříve zamíříme k nedaleké mešitě Banja Baši, což je nejvýznamnější památka z doby osmanské nadvlády a od roku 1566, kdy byla postavena na místě termálních pramenů, zůstala netknutá a slouží nepřetržitě svému původnímu účelu až do současnosti. Pokračujeme k soše Sv. Sofie, patronky města, která byla vztyčena v roce 2000 na oslavu toho, že svět neskončil posledního dne roku 1999. Podcházíme hlavní silnici a objevujeme zachovalé archeologické naleziště antického města Serdica, zdejší římské památky pocházejí ze 3. století před naším letopočtem. Hned vedle u stanice metra kolem náměstí Nezávislosti pak stojí komplex budov, jemuž se říká Largo. Jedná se o tři monumentální vládní budovy z 50, let minulého století postavených ve stylu socialistického klasicismu. Jedna z budov nyní slouží jako Parlament, druhý jako Rada ministrů a poslední jako Prezidentský úřad. Procházíme se kolem, fotíme, kupujeme si v horkém dni zmrzlinu a míříme krásným městským parkem kolem fontány k překrásné budově Národního divadla. To je pojmenováno podle významného bulharského spisovatele a básníka Ivana Vazovova. Chvilku se zchladíme u fontány, uděláme opět několik fotek a kolem ruského pravoslavného Chrámu svatého Mikuláše Divotvůrce s pozlacenými cibulovitými kupolemi přicházíme k nejznámější a nejnavštěvovanější památce ve městě, ke Katedrále svatého Alexandra Něvského. Ta stojí uprostřed rozlehlého náměstí a tím i vyniká její monumentálnost. Pojme přes 5000 lidí, byla vybudována mezi lety 1882 – 1921 v novobyzantském stylu na počest ruských vojáků, kteří padli při osvobozování Bulharska od turecké nadvlády. I proto dostala katedrála své jméno na počest patrona ruské carské rodiny. Obcházíme jí kolem dokola, fotíme, při pomalu zapadajícím slunci jsou výhledy na katedrálu ze všech stran impozantní. Vstupujeme i dovnitř, kde je interiér rozčleněn do pěti lodí bohatě zdobených mramorem, zlatem a freskami, i tady je vše monumentální. Protože se však blíží doba uzavření katedrály pro veřejnost, vycházíme ven a hledáme v okolí restauraci s dobrým hodnocením, protože dostáváme docela hlad.
Zaujme nás nedaleká restaurace Staria Chinar, nebo-li Starý platan, kde si Magda pochutnává na vepřových plátcích na houbách a já na grilovaném kuřeti s grilovanou kukuřicí. Magda zapíjí dobrým bulharským vínem, já ne tak dobrým bulhraským pivem Stolično. Ale je krásně vychlazené a jídlo je vynikající a tak jsme nakonec s večeří moc spokojeni. Již za tmy se vracíme zpět kolem nasvícené katedrály, ještě zahýbáme k nedaleké Bazilice sv. Sofie, která je nejstarším kostelem ve městě, postavena byla ve 4. století našeho letopočtu. A navíc v roce 1376 dostalo právě podle této baziliky název celé město, které se dříve jmenovalo Sredets a ještě předtím v antických časech Serdica. Kostel je postaven ve strohém románsko-byzantském stylu a i takhle za nočního osvětlení z něj sálá duchovní síla. Projdeme ještě jednou kolem barevně nasvícených vládních budov a v deset večer jsme zpět na hotelu. Spácháme základní hygienu a zamíříme na kutě. Dnes jsme ujeli 418 km.