Po probuzení si na hotelu dopřáváme bohatou snídani, recenze nelhaly a na výběr je toho opravdu hodně a vše je vynikající. Pak nahážeme věci do auta a po deváté vyrážíme kousek jižním směrem do městečka Blagaj. Auto necháváme na parkoviště vedle hřbitova a míříme z kopce k řece Buně, jdeme podél jejího břehu a míříme k jejímu prameni, k Vrelo Bune. Ten tvoří stometrová kolmá vápencová stěna, z níž vyvěrá jeden z nejsilnějších proudů vody v Evropě s vydatností 43 tisíc l/s. Vedle pramene je pak klášter dervišů, tzv. tekija z roku 1470. Celé místo je nádherně fotogenické, vápencový útes, bílý klášter, zelené granátovníky a další listnaté i jehličnaté stromy a nádherně čistá smaragdová voda. Procházíme se a fotíme, na celém místě strávíme skoro hodinu, než se opět vracíme k autu a míříme k hranicím mezi Bosnou a Hercegovinou s Černou Horou.
Na hraniční přechod Klobuk – Ilino Brdo přijíždíme chvíli před jednou hodinou po poledni, fronta není nijak velká ani na jedné straně, kontrola probíhá bez problémů a tak jsme za půl hodinky na území dalšího balkánského státu na naší cestě. Cesta východním směrem nabízí spoustu pěkných vyhlídek do okolní krajiny, nás nejvíc zaujme vyhlídka na Slansko jezero s krásně modrou vodou a spoustou větších i menších ostrůvků nedaleko města Nikšič, kde i na chvíli zastavujeme, trošku se protáhneme a uděláme pár fotek. Venku je velmi příjemně a tak nám krátká zastávka přišla velmi vhod.Před půl pátou přijíždíme k hranicím národního parku Durmitor a protože do večera zbývá ještě dostatek času, parkujeme na jednom z parkovišť nedaleko Černého jezera. Toto krásné ledovcové jezero se nachází ve výšce 1416 m.n.m. a patří mezi jedno z nejnavštěvovanějších míst v národním parku. Kolem jezera vede asi 3,5 km dlouhá turistická stezka, na kterou se vydáváme.
Je krásné slunečné počasí, voda v jezeře je nádherně čistá, na hladině plují dřevěné lodičky, pár lidí se koupe, spousta jich odpočívá na sytě zelených travnatých březích. Husté tmavě zelené lesy a vysoké hory v okolí tu krásu jen podtrhují. Procházíme se, fotíme a relaxujeme, při západu slunce se vracíme k autu a vydáváme se na krátký desetiminutový přesun na zamluvené ubytování v hotýlku Pavlović do nedalekého Žabljaku. Dostáváme prostorný pokoj s velmi kvalitní postelí a zamíříme do hotelové restaurace na večeři. Magda si dává pstruha, já ćevapi, k tomu opět balkánský salát, hranolky, chleba a vše zapíjíme tentokrát zdejším pivem Nikšičko. Po večeři jen na pokoji spácháme nějakou tu hygienu, Magda si myje vlasy, tak chvíli pracuji na notebooku a před půlnocí jdeme spát. Dnes jsme ujeli 263 km.