Probouzím se trochu dříve a jak jsme se s Magdou večer domluvili, vydávám se před snídaní sám na procházku po městě. Beru to podobným směrem, jako jsme šli včera po večeři, abych si ta místa nafotil za světla. Tedy nejdříve zamířím kolem budovy Národního akademického divadla opery a baletu na Vítězné náměstí a fotím věčný oheň pod žulovým monumentem, sochy vojáků i matek, které čekají na jejich návrat z války a především zasněžené vrcholky hor v okolí. Kolem budovy Státního cirkusu, která je aktuálně v rekonstrukci, pokračuji k bílým minaretům Centrální mešity, kterou jsme svítící obdivovali včera v noci. Procházím se upraveným parčíkem plným zeleně a květin, fotím bílé štíhlé minarety i centrální dóm s modrošedivou kopulí. Asi po hodince se vracím zpět na pokoj a spolu s Magdou zamíříme na hotelovou snídani. Spokojeně posnídáme z velmi široké nabídky pochutin a využíváme toho, že restaurace je v nejvyšším patře hotelu a má prosklené stěny. A díky slunečnému počasí je tedy vidět hodně nejen z hlavního města, ale opět i z jeho nádherného okolí, především pohoří Ťanšan, jehož zasněžené pětitisícové vrcholy jsou nějakých 40 km daleko.
Po bohaté snídani se zabalíme, přeneseme věci do auta a pomalu v kolonách Biškek opouštíme severním směrem. Kolem půl jedenácté přijíždíme na hranice mezi Kyrgyzstánem a Kazachstánem, díky naší kazašské SPZtce tentokrát není potřeba složitě řešit nějaké papírování. Na kyrgyzské straně dostaneme razítko do pasu a v záznamu o autu označí opuštění republiky, na kazašské straně pak následuje jen to razítko do pasu. Ani ne za půl hodinky už jedeme po silnici směrem na Almaty, cesta ubíhá bez problému, zastavujeme jen krátce na benzínce dotankovat, odskočit si a doplnit nějaké zásoby jídla a pití do auta. V Almaty nezastavujeme, městem jen projíždíme a pokračujeme z něj jižním směrem k nejvýše položenému zimnímu stadionu na světě v Medeu. Šplháme se do kopce, do nadmořské výšky 1691 metrů, kde před čtvrtou odpolední parkujeme na ohromném parkovišti kousek pod stadionem. Ten není zastřešen, tribuny mají kapacitu 8500 diváků a jeho plocha 100 x 55 metrů obsahuje jednak rychlobruslařský ovál a pak hřiště na bandy, což je varianta ledního hokeje pro 11 hráčů na každé straně. Díky řidšímu vzduchu a ledu vyráběnému z vody řeky Malá Almatinka patří jeho ovál mezi nejrychlejší rychlobruslařské dráhy.
Procházíme se kolem stadionu, jdeme i kousek nad něj, abychom udělali i nějakou fotku z výšky, odkud je celý jeho prostor hezky vidět. Přemýšlíme jestli využijeme i nedalekou 4 a půl kilometru dlouhou lanovku, která by nás kolem stadionu vyvezla až do moderního lyžařského střediska Shymbulak ve výšce 3163 metrů nad mořem. Ale rozhodujeme se výhledy shora jak směrem na Medeu tak na okolní pohoří Alatau oželet a jen se ještě chvíli projít po okolí a kolem půl šesté se autem vracíme z kopce zpět do Almaty. Dostáváme docela hlad a tak když jedeme kolem moderního velkého nákupního střediska Esentai mall, kde odhadujeme bude určitě něco k jídlu, zaparkujeme v jeho podzemním parkovišti. Procházíme obchoďákem s klasickou nabídkou světových značek a míříme do Korean House ve 4 patře, restauraci s dobrým hodnocením. S korejským jídlem máme minimum zkušeností, ale ve spolupráci s číšníkem hovořícím anglicky se nám daří objednat si nakonec velmi dobrou a ne až tak pikantní večeři. Výborně se najíme a po návratu do auta zadáváme do navigace adresu našeho ubytování Dobri dom na úplném jižním okraji města Almaty. Ukazuje se, že jet do těchto částí města za tmy nebyl úplně ideální nápad.
Navigace nás vede různými prašnými cestami, občas jsou kolem nás jen keře, občas různé rozestavěné či naopak bourané budovy, každopádně to často vypadá jako nějaké stezka odvahy opuštěnou tmavou vesnicí. Asi po půl hodince se přeci jen dostáváme do míst, kde už jsou zase nějaké lampy pouličního osvětlení a nám se daří najít i ukazatel na naše ubytování a nakonec i to. A v něm po nějaké chvíli i paní domácí, která nás ubytovává v podkrovním pokojíčku s hezkou terasou. Na terase jsou dřevěná křesílka, ze kterých máme při posezení výhled na vzdálené osvětlené město a pak také krásná dřevěná koupací vana. Ta je ale jednak bohužel bez vody a jednak chladné počasí není tím, které by nás k nějakému koupání ve vaně lákalo. A tak využíváme sprchu, která je ale také umístěna venku na terase a tak se sice v teplé vodě, ale následně při utírání chtě nechtě trošku otužujeme. Protože zítra odlétáme, před usnutím ještě pořádně zabalíme většinu věcí do kufru a pak jdeme konečně na kutě.