Díky tomu, že jsme šli včera večer dříve spát, jsem po sedmé již dostatečně vyspalí a tak už kolem půl osmé scházíme do přízemí domku na snídani. Domácí se nás ptá, na co bychom měli chuť a nabízí palačinky, což se nedá odmítnout. Snídáme docela dlouho a tak se loučíme s majiteli ubytování až po deváté dopolední a vyrážíme dál severovýchodním směrem na Limerick. Ten neobjíždíme po obchvatu, ale zamíříme do centra, nemáme v plánu se tu zastavovat, ale alespoň se projet kolem nejvýznamnějších míst. A tak se uličkami pomalu dostáváme ke kostelu irské církve St. Mary Cathedral z 12. století a pak i po několika dalších křižovatkách a semaforech projíždíme kolem hradu King John’s Castle ze století třináctého. Kolem hradu projedeme až k mostu přes řeku Shannon, ze kterého je na celý hrad pěkný výhled. Z města pak pokračujeme na severozápad, abychom kolem půl dvanácté dorazili na parkoviště u turistického centra u Moherských útesů – Cliffs of Moher. Jsme docela potěšeni, že na rozhlehlém parkovišti není ani z poloviny plno a tak očekáváme, že na útesech nebude úplně narváno. Přecházíme silnici a jdeme po dlážděné cestě kolem jednotlivých budov turistického centra citlivě zabudovaných do zdejších zelených kopečků, kdy vždy kouká jen vstup a prosklená stěna a jinak je vše pod zemí. Platíme vstup 6€ a dostáváme plánek s vyznačenými trasami a jednotlivými zajímavými body.
V těchto místech ještě nic nevypadá na impozantní scenérii, ta se objevuje až po výstupu do prvního kopce, kdy se před námi rozprostře výhled na tmavě modrý Atlantický oceán s bílými vrcholky vln, které narážení do až 200 metrů vysokých hnědých útesů s vrstvami černé břidlice a pískovce se sytě zelenou trávou na vršcích. Kupodivu narážející vlny nejsou tady nahoře až tolik slyšet, o to více je slyšet křik mořských ptáků, ať už jde o papuchalky, racky, alky a alkouny, celkem jich zde na útesech hnízdí až 30 tisíc párů. Impozantní pohled se nám naskýtá nalevo i napravo, protože útesy zde tvoří až 8 km pobřeží. Vydáváme se nejdříve na jih směrem k Hag’s Head, což je kamenná formace na jenom z jižních vrcholů, která má připomínat hlavu ženy, která se dívá směrem do moře. Jdeme po hliněné stezce a kocháme se nádhernými výhledy, na jednom širším místě si leháme do trávy a dáváme si menší svačinku v podobě sušenek, ovoce a čokolády. Počasí je úplně ukázkové a přestože od oceánu docela slušně studeně fouká, tak se to v tričku a v Magdy případě i lehké mikině dá krásně vydržet. Fotíme o sto šest, fotogenické jsou nejen barvy, kdy vedle světle modré oblohy kontrastuje tmavěmodrý oceán a vedle hnědých skalisek svítí sytě zelená tráva, tak celkové vyznění drsné pobřežní scenérie. Někde v půli cesty se otáčíme, vracíme se zpět k výchozímu bodu a od něj se pak vydáváme na sever. Nejprve procházíme kolem vůbec nejvyššího místa útesů 214 m.n.m s vyhlídkovou věží O’Brien’s Tower z roku 1835. Kocháme se výhledy na skalní ostroh zvaný Branaunmore i nedaleké Aranské ostrovy a pokračujeme dál až k vyhlídce Pollboy Lookout, kde se opět na chvíli posadíme do trávy a jen tak se kocháme nádhernými pohledy do okolí. Před třetí hodinou odpolední se vracíme zpět k autu a jedeme kousek na sever do městečka Doolin, kde parkujeme kousek od přístavu, ze kterého vyplouvají výletní lodě k útesům i trajekty na Aranské ostrovy. Platíme 10€ za hodinovou platbu k Moherkým útesům a protože má mít loď asi 20 minut zpoždění, tak se ještě chvíli motáme po kamenném pobřeží.
Po čtvrt na čtyři již vidíme vracející se loď z přechozího výletu, spolu s dalšími asi 40 turisty na ní nastupujeme a vydáváme se vstříc vlnám Atlantiku. Přestože je krásně a z mého pohledu až tolik nefouká, tak vlny jsou docela slušné a kapitán se s námi turisty nemazlí, chce nás evidentně co nejrychleji dovézt pod útesy. Menší smrádek ze směsi oleje a nafty spolu s houpáním mi nedělá úplně nejlépe a tak raději odevzdávám foťák Magdě, která bez problémů pobíhá po palubě a jen se tak opatrně rozhlížím. Musím uznat, že následné asi půl hodinové pomalé plutí pod útesy, kolem ostrohů se spoustou hnízdících a kolem nás poletujících ptáků je dechberoucí a přes ty mírné nepříjemné pocity z cesty sem a následně i zpět do přístavu ten lodní výlet určitě stojí za to. Z Doolinu nezamíříme hned na hlavní silnici, ale jedeme ještě nějakou dobu podél pobřeží Atlantického oceánu, na pár místech zastavujeme a procházíme se. Je nádherné počasí, žulové kameny jsou místy porostlé zelenou trávou, vlny oceánu narážejí na pobřeží, moc se nám to tady líbí. Nakonec se ale přeci jen na hlavní silnici musíme napojit, tankujeme na benzínce Emo Oil v poměru k cenám v ČR drahý benzín a pokračujeme už více do vnitrozemí, abychom před sedmou hodinou večerní dorazili do města Athlone, kde máme v hotelu Radison Blu zamluvený nocleh.
Zřejmě sem tolik turistů nejezdí, protože cena za čtyřhvězdičkový hotel je srovnatelná s cenou za předchozí ubytování v Bed & Breakfast. Máme už docela hlad a tak jen rychle hážeme naše věci do sice malého ale hezky vybaveného pokoje s výhledem na řeku Shannon a na druhém břehu stojící kostel Sv. Petra a Pavla. Na večeři zajdeme do hned vedle stojícího hotelového bistra Elements, Magda si dává tresku s bramborem, já si dopřávám steak s cibulovými kroužky a smaženou bramborovou kaší, vstřebáváme zážitky z dnešního dne a moc nám oběma chutná. Bohužel venku začíná docela slušný liják a tak myšlenku na večerní procházku městem opouštíme a raději se vracíme na pokoj, dáme si sprchu a jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 331,4 km.