Ráno si po probuzení na hotelu dopřáváme standardní hotelovou snídani a po osmé jsme již opět v autě a přemisťujeme se 15 minut východním směrem na parkoviště v městečku Versailles vedle zdejšího světoznámého zámku. Ten však není naším cílem, jen si ho zvenku fotíme a míříme za něj, do zdejších nádherných zahrad. Je totiž sobota a to je na programu Slavnost hrajících fontán, při které zdejší fontány tryskají v rytmu působivé klasické hudby. Je ale ještě brzy, zjišťujeme, že první fontány začínají svou show až v deset hodin a tak máme dostatek času si nejdříve celé rozlehlé zahrady, vybudované pro Ludvíka XIV mezi lety 1667–1688, prohlédnout. Zahrady jsou navrženy přísně geometricky a jsou uspořádány do pravidelných obrazců, klesají v terasách upraveného terénu od zámku a odbočují do vedlejších uzavřených lesíků a kouzelných hájků s fontánami, sochami inspirovanými příběhy antické mytologie, bazénky a labyrinty. Obdivujeme Dračí i Neptunovu fontánu, vracíme se k Lantonině fontáně a mizíme v Lesíku Apollonových lázní. Kolem Lesíka s vodním divadlem a následně Enkeladovou fontánou pokračujeme k Zrcadlové fontáně a k centrální Apollonově fontáně. Docházíme až k Velkému kanálu, což je obrovská vodní plochu odrážející zapadající slunce. Za dob Ludvíka XIV. se zde pořádaly fingované námořní bitvy a opulentní večírky na lodích. Protože máme ještě čas, vezmeme to od kanálu ještě ke dvěma dalším zámkům a zahradách, kterými jsou Malý a Velký Trianon. Pak již jen následujeme program, ve kterém máme napsáno, v kolik která z fontán tryská v rytmu hudby, přecházíme mezi nimi a do půl dvanácté si užíváme hudby a vodní show v nádherném prostředí zámeckého parku. Autem se pak z Versailles přesuneme do Paříže, snažím se zaparkovat co nejblíže centru a tak auto necháváme kousek od Eiffelovy věže v podzemním parkovišti Castorama.
Já už jsem v Paříži byl a tak chci Vojtovi ukázat alespoň ta nejzajímavější místa, což pro nás bude znamenat spousty nachozených kroků. Zamíříme nejdříve k Eiffelově věži, kam to máme pár metrů a kde je k našemu překvapení slyšet především angličtina a španělština. Jak zjišťujeme, v Paříži se dnes koná finále Ligy mistrů mezi Liverpoolem a Realem Madrid. To nás pro teď ale nezajímá, fotíme Eiffelovku a zamíříme kolem Invalidovny ke katedrále Notre Dame. Ta před třemi lety vyhořela, ale je vidět, že práce na opravě jsou v plném proudu a my tak máme možnost zvenku si katedrálu prohlédnout. Přecházíme po mostě přes Seinu k Louvru, bývalému sídlu francouzských králů a dnes největšímu muzeu světa. Dovnitř nemíříme, ale procházíme se kolem skvostných budov včetně ikonické moderní skleněné Pyramidy z venku. Uděláme nějaké fotky a kolem Vítězného oblouku du Carrousel, vybudovanému Napoleonem Bonapartem, přes Tuilerijské zahrady přicházíme na Náměstí Svornosti. Toto největší pařížské náměstí je ze všech stran obklopeno významnými symboly města, resp. celé Francie. Dominantou je pak slavný 23 metrů vysoký obelisk z růzové žuly, pocházející z Ramsesova chrámu v dnešním Luxoru. Obdivujeme vyryté hieroglyfy i pozlacenou špičku 3 000 let starého obelisku a po slavném bulváru Champs-Élysées pokračujeme k další ikoně města, kterou je velký Arc de Triomphe de l´Étoile.
I tento vítězný oblouk nechal postavit Napoleon Bonaparte, tentokrát na oslavu vítězství v bitvě u Slavkova, svou velikostí se řadí mezi ty největší na světě, zdobí ho válečné příběhy, římská mytologie i jména vojenských osobností. My se rozhodujeme vystát si menší frontu a na oblouk vystoupat, při čekání ve frontě se na střídačku ještě pokloníme u hrobu neznámého vojína, u nějž hoří věčný oheň na památku více než 1 milionu padlých vojáků za První světové války. Fronta je po čtvrt hodince za námi, Vojta má díky ISIC kartě vstup zadarmo, já platím 15€ a vystoupáme 284 schodů na terasu, odkud máme Paříž nádherně jak na dlani. Uděláme několik fotek, kocháme se výhledy na město a chvilku nahoře odpočíváme. Od oblouku už zamíříme zpět k autu, nejdeme ale nejkratší cestou a vezmeme to ještě přes náměstí Palais du Trocadéro, kde byla kvůli výstavě Expo v roce 1937 vybudována dvě křídla neoklasicistního Palais de Chaillot. Obě budovy jsou zdobeny sochami, basreliéfy a vyzlacenými nápisy, co je ale i pro nás nejzajímavější, mezi nimi se rozprostírá široká centrální terasa, ze které je úžasný výhled na krásné Trocadérské zahrady, Eiffelovu věž a zelená Martova pole za ní. Scházíme z kopečka zpět k Seině, přejdeme přes most, ještě jednou projdeme kolem Eiffelovy věže a po páté hodině odpolední jsme celý uťapkaný zpět u auta. V nohách máme skoro 15 km, platíme za parkování a podél Seiny při kochání se výhledy na město z auta pomalu Paříž opouštíme. Jedeme dvě hodiny, než zastavujeme kousek před Remeší u hotelu Ibis budget Reims Thillois, kde hodláme strávit poslední noc ve Francii. V nedalekém Carrefouru nakupujeme zásoby jídla a pití do auta na zítřejší cestu domu a zamíříme na večeři do restaurace Sherlock Pub. Objednáváme si oba z nabídky dobré burgery, do devíti večeříme, popíjíme, relaxujeme a užíváme si poslední večer před odjezdem domu. Na hotelu už jen spácháme hygienu a notně unavení brzy usínáme.
Dnes jsme ujeli 176km.

Protože dnešní ubytování máme bez snídaně, tak si po probuzení a spáchání základní hygieny sbalíme věci do auta a popojedeme kousek do nedalekého Carrefouru, kde si kupujeme něco malého k snídani a posnídáme v autě. V devět konečně vyrážíme a opouštíme Saumur východním směrem, jedeme proti proudu řeky Loiry, kterou občas i vidíme. Máme v plánu se zastavit alespoň na některém ze zámků, které jsou u jejího toku postaveny a jako první jsme si vyhlédli zámek Chenonceau. Parkujeme na parkovišti hned vedle zámku, ale brzy zjišťujeme, že máme smůlu, protože lístky na dnešní den jsou kompletně vyprodány a bez nich nás nepustí ani do zahrad. Snažíme se něco z krásného zámku zahlédnout, ale bohužel přes stromy není vůbec vidět. A tak koukneme do mapy a zjišťujeme, že se dá k zámku dostat i z druhé strany řeky Cher. Popojedeme pár kilometrů, auto necháváme na straně jedné z polních cest a hájkem procházíme na břeh řeky Cher, odkud máme celý zámek jak na dlani. Ten se skládá se ze tří částí, vlevo za mostem vidíme věž ze 13. století, jedinou připomínku hradu, který tu kdysi stával. Hlavní trakt zámku je čtvercový a zdobí jej renesanční věže. Poslední část zámku, kterou máme nejblíže a která se nám také nejvíce líbí byla postavena na mostě přes řeku. Procházíme se se podél řeky a fotíme zámek s řekou i zahrady, v hájku vedle řeky je příjemný chládek a tak se nám tu líbí. Před jedenáctou jsme ale už opět v autě a přesunujeme se pár kilometrů od řeky Cher zpátky k řece Loiře, kde parkujeme v jedné z ulic městečka Amboise a pěšky zamíříme na ostrov L’ile d’or, odkud máme krásný výhled na město i se zámkem Chateau d’Amboise. Uděláme nějaké fotky, pokocháme se výhledy a v půl dvanácté městečko opouštíme, abychom za necelou hodinku auto zastavili na parkovišti u dalšího ze zámků v Chambord.
Tady máme štěstí, není problém zakoupit vstupenky a tak se rozhodujeme, že tenhle zámek si prohlédneme i zevnitř, protože z venku je témře všude lešení. Platíme 14€ vstupné a přes hezký francouzský renesanční park míříme k zámku. Ten je největším zámkem na řece Loiře a stal se symbolem francouzské renesance. Jeho stavbu si objednal v roce 1519 tehdejší panovník František I. Celý palác skrývá 426 místností a 77 schodišť, z nichž to nejznámější centrální osmimetrové navrhl pravděpodobně Leonardo da Vinci. Z vnějšku je jedním z typických prvků množství komínů, kterých je celkem 365 stejně jako krbů uvnitř a které přerůstají v nepřehledný les různých velikostí a tvarů. Interiér zámku je bohatě zdoben dobovým nábytkem i řadou uměleckých děl. Zámkem si každý návštěvník prochází sám, máme k dispozici mapku a díky Vojtově navigátorskému citu v labyrintu místností a chodeb nacházíme vše zajímavé, co jsme chtěli vidět, tedy ložnice krále i státní apartmány, místnosti královny, střešní terasu, kapli i Moliérovo divadlo.
Trávíme na zámku příjemnou hodinku a půl, než místo opouštíme a další zastávku si děláme až v Orléans, kde parkujeme před třetí hodinou odpolední v podzemním parkovišti hned vedle zdejší katedrály Svatého Kříže. Tato pětilodní katedrála byla postavena ne přelomu 13. a 14. století, je dlouhá 140 metrů a známá je především svými vitrážemi znázorňujícími příběh svaté Johanky z Arku, která město Orléans osvobodila od anglické nadvlády. Katedrálu fotíme z venku a pak si ji také celou procházíme uvnitř, obdivujeme vysoké sloupy, krásné varhany, nádherně barevné vitráže i množství erbů. Chvíli se pak ještě projdeme i po městě, dojdeme až k domku, ve kterém prý Johanka z Arku v roce 1429 nocovala a kde je dnes nejnavštěvovanější památka ve městě, La Maison de Jeanne d’Arc. Po hodince strávené ve městě se přesunujme opět o další kilometry dál a zastavujeme ve městě Chartres na parkovišti u řeky L’Eure opět nedaleko zdejší katedrály. Katedrála Notre-Dame je jedna z největších gotických katedrál na světě a přezdívá se jí kamenná bible, protože plastiky na hlavním severním znázorňují postavy a příběhy ze Starého zákona a sochařská výzdoba na jižním portálu pro změnu učení z Nového zákona.
Nás vítají dvě charakteristické věže, Vieux Clocher (Stará věž), vysoká 105m, z níž na první pohled vyzařuje čistá, strohá gotika a naproti ní Clocher Neuf (Nová Věž), vysoká 117m, zdobená filigránskými kružbami ze 16.století. Vstupujeme dovnitř a obdivujeme opět barevné vitráže z 12. a 13. století, které na 176 oknech zobrazují biblické výjevy i obrazy z tehdejšího života. Procházíme si interiér katedrály a pak i celou katedrálu z exteriéru kolem dokola a opět tak na místě trávíme příjemnou hodinku, než se navrátíme k autu. Po sedmé večerní parkujeme u hotelu B&B Hotel Bois-d’Arcy, hodíme si věci na pokoj, trochu vydechneme a na mobilu hledáme, kam se dnes vydat na večeři. Nakonec vyhrává nedaleká japonská restaurace Hirosaki, kde si dopřáváme k večeři několik chodů různých druhů suši a náramně si oba pochutnáváme. Po půl deváté jsme zpátky na hotelu, dáváme si sprchu, surfujeme na mobilech a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 372km.

Ráno vstáváme už v půl osmé a chvíli po té již sedíme v přízemí hotelu na snídani, dopřáváme se klasicky něco teplého (míchaná vajíčka, párečky), studeného (šunky, sýry) a sladkého (croissanty). Po osmé opouštíme pokoj, na recepci se odhlásíme, nahážeme věci do auta a vyrážíme na jihozápad. Po půl deváté parkujeme na obřím záchytném parkovišti nedaleko Mont Saint-Michel. Jsme tu poměrně brzy, parkovacích míst je ještě spousta a tak volíme jedno co nejblíže zastávce autobusu, který nás v ceně parkovného odveze za pár minut pár metrů od vstupu k přílivovému 80 metrů vysokému ostrovu s klášterem na vrcholu. Počátky zdejšího opatství sahají až do roku 708, kdy se biskupovi Aubertovi zjevil archanděl Michael a pověřil ho postavením kaple na neobydleném zalesněném ostrůvku u normandského pobřeží. Ta se pak postupem času rozrostla až v třípatrový gotický klášterní komplex, ke kterému pomalu hlavní ulicí ostrova stoupáme. Cestou nás čeká 350 schodů, než konečně stojíme u vstupu do kláštera. Máme vstupenky i do interiéru na první ranní prohlídku a tak si v klidu a tichu prohlédneme rytířský sál, refektář, přijímací sál nebo křížovou chodbu a rajskou zahradu s vyhlídkou na otevřené moře. Soubor klášterních budov pak korunuje opatský kostel harmonicky spojující románský a gotický sloh, s pozlacenou sochou archanděla Michaela na vrcholku věže. Po hodince strávené na vrcholu ostrova sestupujeme pomalu dolů kolem obchodů se suvenýry, restauracemi i několika muzeí a hotýlků. U ostrova se v rámci Evropy vyskytuje největší rozdíl hladiny přílivu a odlivu, v extrémních případech až 13 metrů. My využíváme toho, že je odliv a ještě se skoro půl hodiny procházíme po mořském dně kolem ostrova a fotíme klášter i samotný ostrov z různých stran. Před jedenáctou jsme zpět na parkovišti, nasedáme do auta a zamíříme jižním směrem, abychom po půldruhé nejdříve rychle poobědvali v McDonaldu a následně po druhé hodině odpolední zastavili před vstupem do Museé des Blindes v Saumuru.
Platíme vstupné a skoro tři hodiny se procházíme tímto rozlehlým tankovým muzeem, které vystavuje přes 800 kusů obrněné techniky, z čehož 220 kusů je kompletních a provozu schopných. Návštěvníků zde není mnoho a tak máme spoustu času se pokochat vystavenou technikou, podívat se zblízka, vyfotit vše, co nás zaujme. Všechny exponáty mají popisky i v angličtině, jsou tu tanky z první i druhé světové války, z meziválečného období i z období studené války a moderní převážně francouzská technika. Nechybí rozsáhlá sbírka tankových motorů ani dalších zajímavých obrněných vozidel. Tedy se opravdu ty tři hodiny nenudíme a stále se máme na co koukat a co studovat. Po páté opět stojíme venku před muzeem, je krásné počasí a tak se rozhodneme popojet patnáct minut kousek za město ke klášteru ve Fontevraud-l’Abbaye. Zdejší benediktinský ženský klášter má počátky v jedenáctém století a jeho areál nádherně ukazuje prvky románského a gotického stavebního umění. Navíc je v jeho klášterním kostelem pohřebiště anglického rodu Plantagenetů a my tak máme možnost prohlédnout si pohřební tumbu anglického krále Jindřicha II, jeho ženy Eleonory Akvitánské a především jejich syna Richarda Lví Srdce. Vracíme se zpět do Saumuru, kde se ještě zastavujeme na břehu řeky Loiry a fotíme panorama města s hradem z 10. století, středověkým kostelem Église de St. Pierre a hrázděnými domy.
Před sedmou hodinou večerní parkujeme u hotelu Campanile Saumur, kde máme zarezervované ubytování, hodíme si věci na pokoj a vyrážíme na večeři do nedalekého Bufallo grillu, kde si dopřáváme bohatou večeři sestávající z různých druhů grilovaných mas a zeleniny. Před devátou jsme zpět na hotelu, dáváme si sprchu, opět chvíli koukáme do mobilů a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 254km.

Ráno si po probuzení v osm opět zajdeme na snídani, bohatě a pomalu snídáme, nemáme kam spěchat, protože nedaleké muzeum, kam máme namířeno, otevírá až v devět hodin. Pak nahážeme všechny věci do auta, protože uplynulou nocí náš pobyt zde v hotelu končí a přesunujeme se jen pár minut k muzeu Le Grand Bunker – Museum of the Atlantic Wall. Platíme vstup a pak již jen přes hodinu procházíme pětipatrový německý velitelský bunkr. V každém patře jdou expozice plné dioramat ve skutečné velikosti, dobových fotografií a velkým množstvím autentických exponátů. Dozvídáme se detaily o fungování bunkru i celého Atlantského valu i o životě osádky v něm. Máme možnost vylézt až na střechu, kde je terasa s výhledem na celé město a pláž Sword. Po návratu zpět dolu pak ještě v okolí bunkru krátce prohlédneme výstavku vojenské techniky včetně amerického vyloďovacího člunu. Autem pak pokračujeme západním směrem, míjíme město Bayeux a zastavujeme u posledního hřbitova na naší cestě, německého vojenského hřbitova u La Cambe.
Na tomto největším německém válečném hřbitově v Normandii je pochováno přes 21 tisíc německých vojáků, procházíme se opět po krásně střiženém a upraveném trávníku, kdy mezi stromy jsou plochými náhrobními kameny označeny jednotlivé hroby. Uprostřed pak přicházíme k velkému mohylovému náhrobku s velkým tmavým křížem z čedičové lávy, který označuje místo odpočinku 207 neidentifikovaných vojáků. Na mohylu se dá vylézt a celé místo tak můžeme vidět z výšky a uvědomit si tak jeho rozlehlost. Autem se přesunuje dál na západ a před dvanáctou zastavujeme u dalšího muzea, tentokrát je to Utah Beach Landing Museum. Za 14,50€ kupujeme vstupné a dvě hodiny trávíme v muzeu plném německých a amerických artefaktů souvisejících se střetem na pláži Utah. Jsou zde opět dioramata ve skutečném měřítku, historické mapy, zbraně a vybavení, se kterým se američtí vojáci vyloďovali včetně konzerv masa, sucharů či žvýkaček Wrigley. Hezké jsou i příručky o Francii včetně základní slovní zásoby s přepisem do anglické výslovnosti, aby byli vojáci schopni základní komunikace s civilním obyvatelstvem. Vrcholem je pak zrestaurovaný bombardér B-26 Marauder používaný při bombardování před invazí.
Po prohlídce muzea se ještě krátce projdeme i po samotné pláži Utah, navštívíme pár venkovních památníků i vystavených dalších kusů techniky, včetně vyloďovacího člunu a tanku M4 Sherman. Autem pak přejíždíme do městečka Carentan-les-Marais, ve zdejším Carrefouru nakupujeme nějaké zásoby do auta, něco malého pojíme a s Vojtovou navigací pak navštěvujeme ve městě pár míst pojených s působením známé Easy Company při osvobozování města a proslavené filmem Bratrstvo neohrožených, Band Of Brothers. Před půl čtvrtou pak parkujeme vedle zdejšího D-Day Experience muzea, mám z domova zaplacenu elektronickou vstupenku na čtvrtou hodinu na 3D kino a na pátou hodinu na letecký simulátor. Protože máme čas, tak nejdříve zamíříme ke křižovatce u Saint-Come-du-Mont, k tzv. Dead’s Man Corner. Tak tomuto místu říkali američtí parašutisté, kteří dostali za úkol toto strategické místo dobít a udržet proti elitní parašutistické jednotce Wehrmachtu. Právě v budově, kde tato jednotka Zelených ďáblů sídlila je dnes část muzea, kde svou návštěvu na tomto místě začínáme. Opět velké množství dobových exponátů, uniforem a zbraní obou stran, historických fotografií dokumentujících boje na tomto místě. V přízemí je pak i krámek, kde se dá zakoupit i spoustu dobových originálních přileb, vojenských známek, tašek i dalšího nalezeného vybavení vojáků. Pak už se přesunujeme do vedlejší budovy nejdříve na 3D film, který nás poutavou a velmi interaktivní formou seznamuje s vyloděním i prvními dny invaze a osvobozování Normandie. A následně na brífink parašutistů, kteří mají být za pár hodin vysazeni nad Normandií. Nastupujeme do simulátoru letadla C47 a startujeme, za okny se míhá terén, následně večerní obloha a další výsadková letadla kam oko dohlédne. Letadlo rámusí, třese se pod nepřátelskou palbu, kolem nás to všude vybuchuje a v tom se ozve povel k seskoku. Simulace je sice krátká, ale člověk se alespoň na chvíli vcítí do pocitu vojáků, kteří šli častokrát na jistou smrt. Po simulátoru si již jen prohlédneme expozice, opět s velkým množstvím dioramat ve skutečné velikosti a vystavených dobových exponátů a vojenské techniky.
Vojtu velmi zaujme i expozice věnovaná Easy Company, tedy rotě E, která byla součástí 2. praporu 506. parašutistického pluku 101. vzdušné výsadkové divize Armády USA. Ve vitríně jsou vystaveny fotografie majora Richarda Winterse, velitele roty, včetně jeho uniformy, bundy, bot a dalších osobních věcí. Jsou zde i věci jeho spolubojovníků, Mike Rannyeho nebo Lewise Nixona a dalších parašutistů, kteří se setkali v bojích u Carentanu. Na závěr se ještě projdeme kolem muzea, kde jsou vystaveny další kusy techniky včetně tanku M5A1 Stuart, který je zobrazen na spoustě dobových fotografíí právě z křižovatky u muzea. Po půl sedmé už ale opět sedíme v autě a jedeme na jih, abychom za hodinu zaparkovali u B&B Hotelu Avranches Baie du Mont Saint-Michel kousek za Avranches. Ubytováváme se a vyrážíme na večeři, tentokrát volíme nedaleký čínský All you can eat bufet, kde se skoro hodinu a půl přejídáme chutným masem a mořskými plody i s dobrými přílohami, suši a na závěr zmrzlinou. Před desátou jsme s plnými žaludky zpět na hotelu, dáme si sprchu a jdeme na kutě. Dnes jsme ujeli 226km.

Ráno po probuzení kolem osmé si zajdeme v hotelu na snídani, stejně jako včera posnídáme míchaná vajíčka, párky a croissanty, popíjíme pomerančový a jablečný džus a před devátou nasedáme do auta a vydáváme se do Arromanches. Auto necháváme na parkovišti za hotelem Normandie a pěšky se vydáváme do nedalekého muzea vylodění – D-Day Musée du Débarquement. Zaplatíme 9€ vstupné a více než hodinu obdivujeme modely lodí i pontonů, vystavené zbraně, fotografie, mapky i osobní věci vojáků a čteme vysvětlující popisky ohledně stavby zdejšího pontonového přístavu Mulberry harbour. Máme možnost seznámit se s různými fázemi vylodění a skrze 3D animace pochopit fungování zdejšího umělého přístavu. Vedle muzea se pak ještě chvíli procházíme po mokrém písku na pláži, kde máme možnost prohlédnout si z blízka zbytky přístavu. Pak pokračujeme pěšky do kopečka kolem tanku Sherman „Berry-Au-Bac“ na pahorek, který leží východně od města a na jehož vrcholu stojí nové panoramatické kino Arromanches 360° Circular Cinema. V kině zaplatíme 7€ vstup a pak půl hodiny trávíme sledováním archivních snímků ze Dne D, z vylodění, budování přístavu i následných bitev při osvobozování Normandie. Pak se ještě chvíli procházíme po okolí, protože z pahorku je neskutečný výhled na pláž Gold a na zbytky přístavu Mulberry harbour.
Před dvanáctou jsme zpátky u auta a zamíříme k moři u Longues-sur-Mer ke zdejší německé dělostřelecké baterii. Auto necháváme na prostorném poloprázdném parkovišti a 20 minut trávíme procházením se kolem všech zachovalých železobetonových staveb, které byly součástí Atlantského valu a jako jedny z mála při vylodění dělali spojencům velké problémy. Máme možnost prolézt si je včetně prohlídky do dnešních dní dochovaných původních děl a následně prozkoumat i nedaleký dvoupodlažní bunkr určený k řízení palby. Nasedáme do auta a opět se přemisťujeme jen kousek ke Colleville-sur-Mer, kde navštěvujeme další hřbitov na naší cestě, tentokráte americký. Dokonale střižený zelený trávník a na něm vzorně vystavěné řady bílých křížů a Davidových hvězd, které jako by nebraly konce. Člověk si zde uvědomí, o jak rozsáhlé krveprolití se při operaci Overlord jednalo, na 70 hektarech hřbitova je celkem 9 387 hrobů. Vedle toho je zde i bílý památník se sloupovím, na jehož zadní straně, tzv. Stěně nezvěstných je 1 557 jmen vojáků, jejichž těla se nikdy nenašla. A dalších téměř 14 000 těl bylo převezeno do USA. Procházíme se půl hodiny po areálu, podél hřbitova s výhledy na mořskou hladinu u pláže Omaha i mezi jednotlivými bílými kříži, uděláme několik fotek a opět se přemisťujeme jen o malý kousíček dále a parkujeme u Overlord muzea.
Platíme vstupné 8€ a nejdříve si procházíme vnitřní expozice, které sestávají především s nádherných dioramat v životní velikosti. Je úplná paráda vidět starou historickou fotku, vysvětlující popisek a vedle toho pak celou situaci v měřítku 1:1 s technikou, voskovými figurami, zbraněmi a veškerými dalšími doplňky, jakou jsou zdi, domy, bunkry a další, člověk si pomalu připadá, jak kdyby na tom místě v tom čase byl. Do toho zní na pozadí zvuk celou scénu doplňující, vojáci mluví, civilisté dopovídají, zbraně zní. Neskutečné, kdyby si chtěl člověk všechno do detailu prohlédnout, stráví zde minimálně půl dne. My ale po hodince interiér muzea opouštíme, ještě se projdeme venku kolem muzea, kde jsou zbytky bunkru a vystavené další kusy vojenské techniky a autem se přesunujeme zase o pár kilometrů dále k útesu Pointe Du Hoc. Tento 35 metrů vysoký skalnatý výběžek mezi plážemi Omaha a Utah se stal klíčovým bodem pro invazi v Normandii v Den D. Jednotka 225 amerických Rangers zde pomocí provazových žebříků pod palbou vyšplhala na útes, aby zneškodnila zdejší dělostřeleckou baterii. Parkujeme na prostorném parkovišti a pěšky kolem mnoha masivních kráterů po bombardování a bunkrů, kdy zde vše zůstalo od bitvy zachováno až do dnešní doby, míříme až k samotnému památníku Rangers. Je znát, že celé místo je pod správou USA, všude zábradlí, upozornění na nebezpečí úrazu, ale několik bunkrů a kráterů se prolézt nechá.
Trávíme na místě opět asi hodinku, než se přesunujeme na poslední zastávku dnešního dne, kterou je Mémorial de Caen. Včera jsme k němu dorazili pozdě, když už zavíral a tak si jeho návštěvu užíváme dnes, protože jsme na místě už po čtvrté hodině odpolední. Platíme docela vysoké vstupné 20€ a pak přes dvě hodiny procházíme toto moderní interaktivní muzeum, které je kompletně věnované událostem druhé světlové války, včetně jejich příčin a důsledků. Expozice jsou seřazeny chronologicky a tak postupujeme od 30. let minulého století od nástupu fašismu v Německu a vichystickou Francii k jednotlivým bitvám druhé světové války. Vše je doprovázeno vysvětlujícími texty, dobovými exponáty, jako jsou plakáty, fotografie, zbraně a technika i osobní věci vojáků a civilistů. Ve dvou kinosálech máme možnost shlédnout i válečné dokumenty, nás zaujmou především záznamy z bitvy o Normandii pořízené oběma válčícími stranami. Venku pak ještě vedle muzea navštívíme na chvilku i vzpomínkové zahrady – britskou, americkou a kanadskou. Nacházíme i česky psaný památníček věnovaný památce bojů československý letců a vojáků v boji za svobodu. Je skoro půl sedmé, my dostáváme hlad a tak se přesunujeme kousek blíže do centra města, projdeme se ještě kolem zdejšího hradu a katolického kostela Sv. Petra a volíme restauraci L’Ardoise, kde si Vojta objednává velkou pizzu a já šunko-sýrovou galetu. Sytí pak oba zamíříme k autu, nasedáme a vracíme se půl hodinky do Ouistrehamu na ubytování. Dáme si sprchu, ještě chvíli si čteme na mobilech a brzy znavení ale plní dojmů z dnešního dne usínáme. Dnes jsme ujeli 139km.

Ráno po probuzení kolem osmé si zajdeme v hotelu na snídani, posnídáme míchaná vajíčka, párky a croissanty, popíjíme džus a nikam nespěcháme. Dnes máme v plánu místa spojená se Dnem D v blízkém okolí a protože víme, že většina otevírá až v půl desáté a venku lehce mrholí, tak nikam nespěcháme a ještě trochu relaxujeme. Před tou půl desátou ale přeci jen vylézáme a přejíždíme pár kilometrů vedle na parkoviště před Muzeem dělostřelecké baterie Merville. Platíme vstupné 15€ a v mírném mrholení hodinu a půl procházíme jednotlivá stanoviště. Nejdříve kolem vojenské dopravní verze Dakoty C-47 Skytrain a vedlejšího hangáru plného informací o přesunu výsadkářů a snaze dobít zdejší baterii. Dále pak jednotlivé kasematy a úkryty, plných exponátů jak o vlastní baterii, její výzbroji a opevnění, tak i celém Atlantickém obraném valu, jehož byla součástí. Další exponáty jsou pak o spojeneckých jednotkách, v tomto případě především britských, v jedné z kasemat můžeme zažít i světelnou a zvukovou show znázorňující útok na baterii. V muzeu strávíme přes hodinu a půl, venku už přestává mrholit a tak máme možnost se pořádně projít i po venkovních prostorách. Nasedáme do auta a přesunujeme se do nedalekého Ranville, kde zastavujeme hned vedle zdejšího vojenského hřbitova, na kterém je pohřbeno přes dva tisíce britských vojáků padlých během ranných fází bitvy o Normandii. Většina z nich byla pak členy britské 6. výsadkové divize. Procházíme se po trávě v řadách pískovcových pomníčků s květinami, celý hřbitov je krásně udržovaný, uděláme pár fotek a pokračujeme pár minut vedle k jednomu z nejznámějších mostů v Normandii, k Pegasus Bridge.
Ocelový zdvižný most se stal v roce 1944 dějištěm jedné z nejodvážnějších operací britských výsadkářů a nyní je součástí muzea Memorial Pegasus, u kterého před půl jednou parkujeme. Kupujeme za 13,50€ vstupné a jdeme si prohlédnout nejdříve venkovní expozici, kterou je jednak samotný most a dále pak kluzáky Horsa, vedle makety v měřítku 1:1 i zbytky jednoho originálu. Uvnitř muzea pak obdivujeme jednotlivé vitríny s vystavenými exponáty a studujeme všechny vysvětlující texty, informující o přípravách i samotném průběhu operace obsazení mostu a jeho obraně. V muzeu trávíme příjemné dvě hodiny, než opět nasedáme do auta a s krátkou zastávkou v McDonaldu v Ouistrehamu na rychlém obědě pokračujeme do vesnice Courseulles-sur-Mer na pláž Juno, kde navštěvujeme zdejší Juno Beach centre. Opět platíme 13,50€ vstup a přes hodinu a půl procházíme moderně pojaté muzeum, mapující účast kanadských vojáku při osvobozování Normandie. Spousta exponátů, velké množství popisných tabulí plných textů a historických fotografií, map a plánků, vůbec se nenudíme. Po opuštění muzea se ještě procházíme po okolí, jdeme i na pláž, kolem zbytků bunkrů i tanku Churchill Mk IV AVRE ‚One Charlie‘, stojícím v místě, kde byl 6. 6. 1944 ráno zasažen.
Na parkovišti opět nasedáme do auta a míříme do 7 km vzdáleného Beny-sur-Mer, resp. kousek od něj na další z hřbitovů, tentokráte kanadský vojenský hřbitov. Opět čisté a krásně upravené místo, přes 2000 pískovcových pomníčků s javorovými listy připomínajících padlé vojáky převážně z kanadské 3. pěší divize. Po hřbitově se chvíli projdeme, přečteme si pár jmen, uděláme nějaké fotky a zamíříme do Caen. Protože zdejší muzeum druhé světové války Mémorial de Caen již zavírá, uděláme si jen hodinovou procházku ve městě kolem dvou opatství. Mužského kláštera Abbaye aux Hommes s trojlodním románským kostelem a s náhrobní deskou Viléma Dobyvatele a ženského kláštera Abbaye aux Dames, jehož součástí je kostel Saint-Etienne z 11. století a kostel La Trinité s hrobkou Vilémovy manželky Matyldy Flanderské. Po sedmé večerní však již toto krásné historické město opouštíme a vracíme se zpět do Ouistrehamu. Ve zdejším Carrefouru nakupujeme nějaké zásoby jídla na večeři a i něco do auta, abychom měli na následující dny. Parkujeme u našeho hotelu, na pokoji povečeříme z nakoupených zásob, dáváme si sprchu, ještě chvíli koukáme do mobilů a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 87km.

Ráno se budíme docela brzy, ale protože víme, že válečné muzeum v Bastogne, kam to máme ani ne deset minut autem, otevírá až v deset hodin, tak nikam nespěcháme. Válíme se v postelích, dopřáváme si pomalu toasty ke snídani, sjíždíme na mobilech novinky a relaxujeme. Po půl desáté nahážeme naše věci do auta, rozloučíme se s panem majitelem a za příznačného hlasitého doprovodu písně Screaming Eagles od skupiny Sabaton míříme do Bastogne. Nejdříve jedeme do zdejšího Bastogne War Museum, parkujeme zdarma na velkém parkovišti a protože je ještě zavřeno, jdeme nejdříve k Mardassonovu památníku, což je památník uctívající 76 890 amerických vojáků padlých nebo zraněných během bitvy v Ardenách. Obcházíme kolem dokola dvanáct metrů vysoký památník ve tvaru pěticípé hvězdy o délce strany 31 metrů. Na parapetu čteme názvy amerických států a na sloupech jména a znaky divizí. Bohužel na schodiště, kterým bychom se dostali na vrchol stavby je aktuálně pro rekonstrukci uzavřeno a tak alespoň scházíme do krypty, vytesané do skály s oltáři různých náboženství. Rozhlédneme se i z kopce směrem do údolí a z cedulí pak rozpoznáváme jednotlivá místa bojů. Od památníku se přesuneme do moderně pojatých expozic zdejšího historického centra. Dostáváme sluchátka, ze kterých nám historii Bitvy o výběžek přibližují na základě svých vzpomínek voják, jeden z civilních obyvatel a malé děvče. Zhlédneme několik dokumentárních filmů plných exkluzivních historických záběrů, spousta míst je udělaných nesmírně interaktivně, jednou jsme jakoby v zákopech a kolem nás zuří bitva, jednou sedíme v kavárně a za okny se přesouvá vojenská technika. I ta je v muzeu zastoupená několika kusy a tak máme možnost si několik vystavených exponátů detailně prohlédnout. V dalších místnostech pak zkoumáme další vystavené exponáty, zbraně, mapy, výstroj. Po dvou hodinách už máme muzeum celé prozkoumané, nasedáme do auta a přesunujeme se pár kilometrů na druhou stranu Bastogne ke kasárnám do muzea Bastogne Barracks.
U sympatického strážce závory, který nás s úsměvem nutí používat naši špatnou francouzštinu si kupujeme vstupenky, zaparkujeme a procházíme venkovní expozici a několik hal plných spojenecké i německé techniky. Protože je muzeum v bývalých kasárnách, fungují zde i dílny na opravu techniky a tak máme možnost vedle již opravených a vystavených exponátů prolézt i různé „šroty“. Fotíme se u Shermana s nápisem „First in Bastogne“, prolézáme jednotlivé haly, což nás velmi baví a tak zde trávíme příjemnou hodinku. Po opuštění muzea projíždíme historickým centrem města a parkujeme na náměstí Generála McAuliffe, kde hned po zaplacení parkovného na tři hodiny zamíříme k památníku s tankem M4A3 Sherman, který stojí v rohu náměstí. Uděláme pár fotek a přesunujeme se kousek pěšky k 101st Airborne muzeu.
To je umístěno v hezké vile a celé je věnováno 101. výsadkové divizi, která bránila Bastogne v zimě 1944. Procházíme jednotlivými patry plnými dioramat v měřítku 1:1, sesbírané munice, dobových fotografií a map i věcí osobní potřeby vojáků. Tolik exponátů na tak malém místě nám vyráží dech a to si na závěr ještě zažijeme ve sklepě simulaci bombardování plnou zvukových a vizuálních efektů. Opět příjemně strávená hodinka. Jsou skoro 3 hodiny odpoledne a my už máme docela hlad, tak na náměstí využíváme nabídky zdejší pizzerie a dopřáváme si oběd. Po něm opouštíme západním směrem město Bastogne a po nějaké době i Belgii, abychom u Le Havru přejeli po impozantním mostě přes ústí řeky Seiny a za chvíli již odbočujeme do Ouistrehamu, který se stane na pár dní naším útočištěm. Po deváté večerní parkujeme u zdejšího B&B Hotelu, chvíli bojujeme se vstupem, protože recepce je již zavřená a zdejší automat si nějak neví rady s naší rezervací. Nakonec se nám díky telefonickému spojení s podporou daří získat vstupní kód a ubytováváme se. Protože máme docela hlad, vyrazíme ještě na chvíli ven, cestou jsme si všimli otevřeného McDonalda, tak zamíříme na rychlou večeři a po sprše jdeme znavení spát. Dnes jsme ujeli 542km.

Vstáváme s Vojtou v sedm hodin, spácháme základní hygienu a dopřejeme si doma bohatou snídani. Ještě se rychle rozloučíme s Magdou i Markétkou, které obě následně pokračují ve spánku, zatímco my nahážeme věci do auta a v půl osmé vyrážíme. Slíbil jsem Vojtovi, že když úspěšně odmaturuje, tak ho vezmu do Normandie na pláže a muzea spojená se Dnem D a operací Overlord, tak je akorát na čase slib splnit. Jedeme přes Tábor směr Plzeň, kde na benzínce doplňujeme AdBlue a kupujeme do zásoby studené pití. Po dálnici pak pokračujeme na Norimberk, cesta rychle ubíhá, povídáme si a posloucháme nejdříve české rádio a když pak signál slábne, tak přecházíme na nahrané Cimrmany. Kolem jedné hodiny odpolední, když se blížíme k Sinsheimu a říkáme si, že se začneme pomalu rozhlížet po něčem k obědu, přichází komplikace – dálnice před námi stojí. Pomalu se ploužíme v koloně, abychom asi po třech kilometrech a víceméně prostátých třech hodinách zjistili, že je před Sinsheimem dálnice zavřená a veškerá doprava je svedena do města na zdejší komunikace plné křižovatek a semaforů. Paráda, necháváme na průjezdu přes okraj města další hodinu a nabíráme tak slušné zpoždění. V kolonách alespoň poobědváme bábovku, kterou jsme měli připravenou na zítřejší snídani a po návratu na dálnici opět nabíráme rychlost. V šest večer se zastavujeme na rychlém občerstvení kousek za Ludwigshafenem a dotankováváme naftu, abychom pokračovali dále na Lucemburk a pak do Belgie. Opouštíme dálnici, kolem deváté projíždíme kolem Bastogne, abychom chvíli po té zaparkovali ve vesnici Hemroulle, kde máme přes Booking zajištěné ubytování v L’Ardenne buissonière. Barák nacházíme hned, zvonek se nám ale najít nedaří a tak volám panu majiteli, který si pro nás před dům přichází. Je velmi přátelský, francouzština by mu sice asi byla na rozhovor příjemnější, ale i v angličtině nám zvládne ukázat pokoj, vysvětlit cestu do koupelny v patře a fungování se snídani. Ubytování je jednoduché, ale vše je čisté a postele velmi pohodlné a protože jsme oba s Vojtou z cesty docela unavení, rychle si dáváme sprchu a pak brzy zalezeme do postele a usínáme. Dnes jsme ujeli 866km.