Ráno si po probuzení na hotelu dopřáváme standardní hotelovou snídani a po osmé jsme již opět v autě a přemisťujeme se 15 minut východním směrem na parkoviště v městečku Versailles vedle zdejšího světoznámého zámku. Ten však není naším cílem, jen si ho zvenku fotíme a míříme za něj, do zdejších nádherných zahrad. Je totiž sobota a to je na programu Slavnost hrajících fontán, při které zdejší fontány tryskají v rytmu působivé klasické hudby. Je ale ještě brzy, zjišťujeme, že první fontány začínají svou show až v deset hodin a tak máme dostatek času si nejdříve celé rozlehlé zahrady, vybudované pro Ludvíka XIV mezi lety 1667–1688, prohlédnout. Zahrady jsou navrženy přísně geometricky a jsou uspořádány do pravidelných obrazců, klesají v terasách upraveného terénu od zámku a odbočují do vedlejších uzavřených lesíků a kouzelných hájků s fontánami, sochami inspirovanými příběhy antické mytologie, bazénky a labyrinty. Obdivujeme Dračí i Neptunovu fontánu, vracíme se k Lantonině fontáně a mizíme v Lesíku Apollonových lázní. Kolem Lesíka s vodním divadlem a následně Enkeladovou fontánou pokračujeme k Zrcadlové fontáně a k centrální Apollonově fontáně. Docházíme až k Velkému kanálu, což je obrovská vodní plochu odrážející zapadající slunce. Za dob Ludvíka XIV. se zde pořádaly fingované námořní bitvy a opulentní večírky na lodích. Protože máme ještě čas, vezmeme to od kanálu ještě ke dvěma dalším zámkům a zahradách, kterými jsou Malý a Velký Trianon. Pak již jen následujeme program, ve kterém máme napsáno, v kolik která z fontán tryská v rytmu hudby, přecházíme mezi nimi a do půl dvanácté si užíváme hudby a vodní show v nádherném prostředí zámeckého parku. Autem se pak z Versailles přesuneme do Paříže, snažím se zaparkovat co nejblíže centru a tak auto necháváme kousek od Eiffelovy věže v podzemním parkovišti Castorama.
Já už jsem v Paříži byl a tak chci Vojtovi ukázat alespoň ta nejzajímavější místa, což pro nás bude znamenat spousty nachozených kroků. Zamíříme nejdříve k Eiffelově věži, kam to máme pár metrů a kde je k našemu překvapení slyšet především angličtina a španělština. Jak zjišťujeme, v Paříži se dnes koná finále Ligy mistrů mezi Liverpoolem a Realem Madrid. To nás pro teď ale nezajímá, fotíme Eiffelovku a zamíříme kolem Invalidovny ke katedrále Notre Dame. Ta před třemi lety vyhořela, ale je vidět, že práce na opravě jsou v plném proudu a my tak máme možnost zvenku si katedrálu prohlédnout. Přecházíme po mostě přes Seinu k Louvru, bývalému sídlu francouzských králů a dnes největšímu muzeu světa. Dovnitř nemíříme, ale procházíme se kolem skvostných budov včetně ikonické moderní skleněné Pyramidy z venku. Uděláme nějaké fotky a kolem Vítězného oblouku du Carrousel, vybudovanému Napoleonem Bonapartem, přes Tuilerijské zahrady přicházíme na Náměstí Svornosti. Toto největší pařížské náměstí je ze všech stran obklopeno významnými symboly města, resp. celé Francie. Dominantou je pak slavný 23 metrů vysoký obelisk z růzové žuly, pocházející z Ramsesova chrámu v dnešním Luxoru. Obdivujeme vyryté hieroglyfy i pozlacenou špičku 3 000 let starého obelisku a po slavném bulváru Champs-Élysées pokračujeme k další ikoně města, kterou je velký Arc de Triomphe de l´Étoile.
I tento vítězný oblouk nechal postavit Napoleon Bonaparte, tentokrát na oslavu vítězství v bitvě u Slavkova, svou velikostí se řadí mezi ty největší na světě, zdobí ho válečné příběhy, římská mytologie i jména vojenských osobností. My se rozhodujeme vystát si menší frontu a na oblouk vystoupat, při čekání ve frontě se na střídačku ještě pokloníme u hrobu neznámého vojína, u nějž hoří věčný oheň na památku více než 1 milionu padlých vojáků za První světové války. Fronta je po čtvrt hodince za námi, Vojta má díky ISIC kartě vstup zadarmo, já platím 15€ a vystoupáme 284 schodů na terasu, odkud máme Paříž nádherně jak na dlani. Uděláme několik fotek, kocháme se výhledy na město a chvilku nahoře odpočíváme. Od oblouku už zamíříme zpět k autu, nejdeme ale nejkratší cestou a vezmeme to ještě přes náměstí Palais du Trocadéro, kde byla kvůli výstavě Expo v roce 1937 vybudována dvě křídla neoklasicistního Palais de Chaillot. Obě budovy jsou zdobeny sochami, basreliéfy a vyzlacenými nápisy, co je ale i pro nás nejzajímavější, mezi nimi se rozprostírá široká centrální terasa, ze které je úžasný výhled na krásné Trocadérské zahrady, Eiffelovu věž a zelená Martova pole za ní. Scházíme z kopečka zpět k Seině, přejdeme přes most, ještě jednou projdeme kolem Eiffelovy věže a po páté hodině odpolední jsme celý uťapkaný zpět u auta. V nohách máme skoro 15 km, platíme za parkování a podél Seiny při kochání se výhledy na město z auta pomalu Paříž opouštíme. Jedeme dvě hodiny, než zastavujeme kousek před Remeší u hotelu Ibis budget Reims Thillois, kde hodláme strávit poslední noc ve Francii. V nedalekém Carrefouru nakupujeme zásoby jídla a pití do auta na zítřejší cestu domu a zamíříme na večeři do restaurace Sherlock Pub. Objednáváme si oba z nabídky dobré burgery, do devíti večeříme, popíjíme, relaxujeme a užíváme si poslední večer před odjezdem domu. Na hotelu už jen spácháme hygienu a notně unavení brzy usínáme.
Dnes jsme ujeli 176km.